Illinois vs. Minnesota - fandíme volejbalu

Ještě než se rozepíšu o volejbale, jen letmo se zmíním o uplynulých dnech. Nic moc závažného se nestalo, jen bych se chtěla vyjádřit k poslednímu Pepovu příspěvku, kde zmiňuje, jak moc mě baví cvičení ve fitku. Takže abych to uvedla na pravou míru, zas tak nadšená z toho nejsem. Ti, kteří mě trochu znají, vědí, že posilovnu jsem nikdy neměla moc ráda, a to platí pořád. Jenže zatím není jiná možnost jak se pohnout a přes zimu asi ani nebude. Ledaže bychom s Pepou sehnali nějaký volejbal, ale to je zatím ve hvězdách. Navíc po necelých dvou měsících nicnedělání se nejdříve musím zbavit několika přebytečných závaží, abych vůbec vyskočila nad síť. A na to je motání a šlapání na strojích asi nejlepší. Takže toho půl roku to vydržím a pak v létě snad objevíme nějaký plážák a hned bude veseleji. Aspoň že se dá u těch šlapadel koukat na telku nebo poslouchat hudbu, to mě zachraňuje :-)

Včera jsem byla na otočku v práci, tak jsem vyfotila svůj pracovní stůl (teoreticky bych tam měla mít i počítač, ale zatím mi stačí místní erární) a kousek labiny, abyste viděli ten vysoce organizovaný chaos :-). V práci jsem se otočila i dnes večer, ale opět jen na chvíli a doufám, že se to nestane pravidlem...

No, a teď už k volejbalu. V sobotu večer jsme se šli podívat na zápas ženského univerzitního týmu Illinois proti hráčkám ze státní univerzity v Minnesotě. Dorazili jsme 10 minut před začátkem, koupili jsme si lístky (Pepa za 5 babek, já jen za 4 - sleva pro zaměstnance a studenty univerzity) a vešli dovnitř do haly, kde už se všechno chystalo. Hala je teda moc pěkná, prostorná s hezkou naleštěnou palubovkou, musí být radost tam hrát. Na místě už se sekupoval asi 20-ti členný orchestr a na tribunách se to hemžilo fanoušky v tričkách barev Illinoiské univerzity. Pořadatelé nás odeslali na tribunu pro "obyčejné" fanoušky a chytli jsme celkem dobrá místa. Naproti totiž byly tribuny vyhrazené pro skalní fandy týmu, kteří měli nacvičené různé fandící pohyby a průpovídky, ale o tom ještě později. Před začátkem zápasu na hřiště napochodovali borci v uniformách se státní vlajkou a vlajkou univerzity a také skupinka kluků (asi studentů) v obleku. Nastalo ticho, komentátor ohlásil, že zazní státní hymna USA v podání skupiny The Other Guys - a studentíci ji opravdu hezky a bez doprovodu nástrojů zazpívali. A pak už začaly nastupovat hráčky, nejdříve hostujícího týmu z Minnesoty. Domácí fanoušci jejich nástup zcela bojkotovali a dělali, že čtou noviny. Ovšem hráčky Illinois nastupovaly samozřejmě za bouřlivého jásotu a v doprovodu orchestru. Začalo se hrát.

Určitě musím zmínit elektronickou tabuli, která zobrazovala nejen průběžný stav utkání, ale i statistiky hráček obou týmů - počet úspěšných bodů a obran v poli - a navíc i fotku právě bodující hráčky domácího družstva. Atmosféra byla dost vyhecovaná a vytvářeli ji právě skalní fanoušci naproti na tribuně. Pokaždé, když podávala soupeřka, tak bučeli a hučeli nebo tloukli rukama do tribuny, či dusali nohama (viz videa pod článkem - určitě si je pusťtte se zvukem). Jednou se dokonce otočili zády k hřišti a v okamžiku podání skočili zpátky a bafli. No, děvčata musí být asi otrlá. Když si některý tým vzal time, fanoušci měli nachystané různé tanečky, při kterých je doprovázel orchestr, tleskali a někdy i zpívali. Po odehrání druhého setu byla delší přestávka, během které skupina tanečníků předváděla vystoupení na písničky Michaela Jacksona. Opět vše ve velkém stylu.

Co se týče úrovně hry, s Pepou jsme se shodli, že odpovídá zhruba 1. až 2. lize žen v ČR. Myslím, že s holkama z Julce bychom si proti nim určitě dobře zahrály ;-) V USA mají asi trochu jiná pravidla hry,  ještě jsme to podrobně nestudovali, ale všimli jsme si například, že v určité situaci mohlo místo blokařky podávat libero. Možná tam jsou i další rozdíly oproti evropským soutěžím, musíme to pozjišťovat. Domácí hráčky zápas nakonec prohrály 0:3 a to stylem, který je mi nějak povědomý - začátek vždycky dobrý, hra celkem vyrovnaná, ale v koncovce najednou nesložily, soupeřky trochu zatlačily a přitvrdily v obraně a bylo vymalováno :-)

Po zápase se domácí hráčky sesedly kolem dlouhého stolu a začala autogramiáda plakátů. S Pepou jsme hledali, kde bychom mohli taky ukořistit nějaký plakát (stačil by nám nepodepsaný), ale nemohli jsme žádné najít. Nezbylo, než si stoupnout do fronty a počkat na všechny podpisy... bylo by asi trapné tam přijít a říct, že chceme jen plakát a podpisy ne :-). Jedna hráčka (myslím, že to byla smečařka) během rozdávání autogramů vstala a já utrpěla menší šok, protože byla vyšší  než Pepa (mohla mít tak 195 cm). Ono to z té tribuny asi trochu zkresluje... :-)

Takže to byly naše první zážitky z volejbalu a doufám, že ne poslední. Těšíme se na další utkání, které by mělo proběhnout za o víkendu za 14 dní. Zatím se zkusíme poptat, jak je to tady ve městě s normálním volejbalem a jestli se tu hraje i nějaká nižší soutěž. Chodila bych si aspoň zamakat na tréninky nebo zahrát nějaké lepší mixy. Snad něco objevíme :-)

Fotky