pondělí 24. října 2011

Nakupování potravin v USA

Několikrát už jsme v našich příspěvcích zmiňovali, že jsem někde byli nakupovat (zatím povětšinou jen potraviny). To je asi největší změna oproti tomu, na co jsme byli zvyklí v Brně. O američanech a jejich nakupování už určitě máte svůj obrázek, ať z filmů nebo novin a postupně jsou tyto návyky importovány i do ČR. Jestli je to dobře či ne, to je otázka.

První velkou odlišností je umístění obchodů. Existují tu nejpíš jen super (hyper, mega, giga, tera...) markety. V Brně jsme byli zvyklí na samoobsluhu takřka na každém rohu, sice žádný velký výběr, ale základní věci tam mají a i o víkendu mívají otevřeno. Tady jsou obchody až na nepatrné výjimky soustředěny na periferii města. V kampusu jsou samozřejmě restaurace, bary, pizzerie, kavárny a podobně, ale potraviny ani jedny. No a jelikož je všechno tak nějak větší a delší než v Evropě (širší silnice, větší pozemky kolem domů, spousta zdánlivě nevyužívaných ploch apod.), do obchodu je to setsakra daleko.

Amerika je národ aut a prostě se tady předpokládá, že každý auto má a dojede si kam potřebuje. Mimochodem benzín tu stojí zhruba $3.40 za galon (3,8 litru), tedy v přepočtu nějakých 17 korun za litr (nevím, zda k ceně inzerované u pump ještě nepřipočítávají nějakou daň, ale myslím, že ne). A kdo auto nemá, musí mít dost času a odvahy jet autobusem. Pěšky či na kole jsem do obchodu ještě nikoho jet neviděl :-) Máme štěstí, že bydlíme od kampusu směrem dál ke kraji města a do nejbližšího obchodu to máme 20-30 minut chůze, takže jsme schopní se zatím obejít i bez auta.

Druhým rysem amerických supermarketů je větší balení skoro veškerých potravin. Mléko se běžně prodává jen v balení po půl galonu (1,9 litru), ve Walmartu, kde jsme byli včera, je nejmenší balení dokonce celý jeden galon. PETka s limonádou má minimálně litr nebo litr a čtvrt. Menší balení mají taky (plechovky po třech deci, půllitrové PETky), ale pouze v multipacku po 8 nebo 12. Džusy to stejné, nejmenší půl galonu, běžně galon či rovnou dva. Máslo (margarín) neprodávají menší jak jednu libru těžké (asi 0,45 kg) a pak už jen větší či menší kyblíky. Taky jsme koukali na zmrzlinu, zase jen v balení alá kýbl - výběr zda menší nebo větší. Sušenky jakbysmet, maximálně pytel menších balení, ale nikdy jednotlivě.

Pozitivní na nakupování jídla je fakt, že na každém balení jsou přesně vypsané nutriční hodnoty. Myslím, že to nařizuje nějaký před pár lety vydaný zákon, snažící se bojovat s americkou obezitou. Člověk tak koukne a hned vidí, kolik má daná potravina kalorií, kolik gramů tuků, sacharidů, protejnů a soli. Zárověň je uvedeno, kolik jedna porce daného jídla obsahuje procent z doporučené denní dávky té které živiny. Trochu blbé je, že každá potravina (a každý výrobce) uvádí jinou velikost jedné porce. Těžko se tak porovnávají tři jogurty, kde na jednom jsou hodnoty uváděny na dávku 127g, na druhém 173g a na třetím 224g. Zas tak dobrý počtář nejsem :-)

Jo a taky jsme si včera koupili burákové máslo - prostě jsme museli ochutnat. Hlavně proto, abychom věděli, proč se po tom můžou Američani utlouct a je to snad v každém druhém filmu. Koupili jsme si nejmenší balení co měli (půl kila) a zvolili druh "velké kousky buráků" (crunchy). Očekávali jsme, že to bude sladké, hned vedle ve stojanu prodávali Nutellu. Doma jsme to otevřeli a vonělo to úplně jako nugát, takže jsme se ještě víc začali těšit na sladké. A ono je to slané :-) Dali jsme si každý dvě čajové žličky na půl plátku toustového chleba a zkusili to. Gabču ani mě to moc nenadchlo, takže teď přemýšlíme, co udělat s necelým půl kilem burákového másla :-)

Mimochodem dvě polévkové žličky (32g) - porce na jeden plátek toustového chleba - mají následující nutriční hodnoty, v závorce procenta doporučené denní dávky: 210 kalorií (945kJ, 11%) a 17g tuku (26%). Pokud se tímhle Američané cpou jako neurvalí, nedivím se, že je jich tolik při tělě :-) Pokud jste ještě neviděli, doporučuju shlédnout film Super Size Me - dokument o pokusu Američana se 30 dní stravovat pouze v McDonaldu. Ne že by to s tím nějak souviselo, ale zítra se chystáme jít poprvé do fitka, tak držte palce, ať nám vydrží odhodlání :-)


2 komentáře:

  1. Zdar. To Vám teda Vážně nezávidim nosit domů pěšky v rukou základní nákup. :-) Zdravim a díky za počtení. Chvilku sem tu nebyla, tak se pro mě stala spooousta zajímavých věcí. Jojo, to je život.
    Mějte se, Gábi, držim pěstě v práci.
    Za Bílofčáky...Jana.

    OdpovědětVymazat
  2. Čau Jani, dík za podporu :-) Nákupy zatím zvládáme, horší to bude v zimě, ale to už snad budeme mít auto :-)

    OdpovědětVymazat