Z rozhovoru se šéfem vyšel jakýsi plán mé práce v příštích měsících, který se skládá ze dvou částí. V prvé řadě bych měla pokračovat v projektu jednoho kolegy (původem z Taiwanu), který bude brzo obhajovat a končit PhD program. V USA to funguje tak, že absolventi doktorského studia nesmí zůstat ve stejné laboratoři, a musí si jako postdoc najít pozici jinde. Předpokládá se, že za těch 5-7 let studia se naučí vše, co laboratoř nabízí, a taky se tím zajistí šíření vědomostí do dalších skupin, což je samozřejmě pro vědeckou komunitu prospěšné. Takže můj kolega Andy Wu už to má za pár, navíc se bude stěhovat do jiného státu USA, a proto se od něj musím co nejvíce naučit. Teď mi na týden svěřil kultivaci buněk, zatímco bude pracovat na svém článku a věnovat se manželce a ani ne půlročnímu synovi. Snad ty buňky přežijí mou péči a budeme moct pokračovat v experimentech. Andy je sympatický kluk a práce s ním mě bavila, i když zatím nešlo o nic složitého... možná bude hůř. Ale je fajn a snaží se mi všechno vysvětlit, což velmi oceňuju.
Mým druhým úkolem je naučit se techniku molekulárního klonování a pokročilého BAC genetického inženýrství, které v budoucnu budu používat při práci na jiném projektu - bude se týkat se iPS buněk. Jak už jsem zmínila v dřívějším příspěvku, mým průvodcem tajemstvím klonování je Ind jménem Nimish. Musím přiznat, že v těchle technikách hodně tápu, koneckonců kvůli tomu jsem sem jela... něco se přiučit. Zatím je to dost hrůza, protože když jsme se šéfem a Nimishem probírali menší projekt, na kterém mám pracovat (a tím se zaučovat), skoro jsem se nechytala. Budu si muset hodně faktů z molekulární biologie osvěžit a hodně toho přečíst. A taky se musím naučit rozumět Nimishovi, protože indický přízvuk je šílený!!! Takže bych to shrnula tak, že první pocity z práce byly smíšené. Bylo to psychicky náročné, ale doufám, že se to za čas spraví. Holt, počáteční investice času bude ze strany mé i mých kolegů velká, ale snad se to vyplatí.
A taky budu muset něco udělat se stravováním. V budově není žádná kantýna, jen na patře máme místnost, kde je lednice, mikrovlnka a stůl se židlemi. Zatím jsem si nosila 2 svačiny a teplé jídlo měla večer (můj hodný manžel mi vždy nechal něco z oběda). Jenže já byla zvyklá jíst 5x denně a s takovou budu mít za chvíli žaludeční vředy (nemluvě o tom, že chleba se šunkou a sýrem už mi leze ušima). Takže měním strategii a vyzkouším nějaké polotovary do mikrovlnky nebo mi Pepa bude muset víc vyvařovat :-)
Ještě se musím pochlubit, že jsme dnes strávili krásné 3 hodiny ve Walmartu a nakoupili spoustu užitečných věcí, které nám chyběly. Jelikož nás omezuje doprava autobusem, nemohli jsme koupit ty větší kousky, ale máme např. konvici, žehličku, rohož, hodiny a já si konečně koupila batoh a boty do práce. Taky jsme vzali na zkoušku burákové máslo :-) Ještě nám zbývá mikrovlnka, koš na prádlo a sušák... to zase příště. Mimochodem, Pepovi se tyhle nákupy moc líbí a už se těší na další hledání potravin a potřeb v bludišti obřího obchoďáku :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat