neděle 16. října 2011

Kreditní karty v USA

Jak jsem slíbil, následuje lehké nastínění toho, jak se v USA dívají na kreditní karty a co se kolem nich točí. Z televize a zpráv už určitě máte obrázek o bezhlavém utrácení na dluh s následným problémem účet za kreditky splácet - typický obrázek amerických spotřebitelů v zahraničí. A musí se nechat, že na tom asi něco bude.

Princip kreditek zřejmě není nějak zdlouhavě potřeba vysvětlovat, nabízejí se i v ČR: dostanete kartu s určitým limitem, měsíc s ní platíte a pak vám přijde účet, který musíte uhradit. Pokud tak učiníte do 15 dnů, neplatíte žádný úrok. Princip je v USA stejný, ale konkurenčním bojem kreditních společností je dovedený na úplně jiný level. Společností jsou desítky či stovky, kreditky nevydávají nejenom banky, ale i mnoho dalších firem. Vlastní kreditky mají třeba i velké aerolinky, hotely, nákupní řetězce a podobně.

Každá kreditní karta k sobě váže nějaký bonus, který jejího majitele motivuje k úhradě co největšího objemu pěněz pomocí této kreditky. Bonusy se dají rozdělit na dvě základní skupiny: cashback a sbírání bodů. Cashback je většinou na úrovni 1 nebo 2 procent, tedy pokud za měsíc utratíte $1000, účet za kreditku pak je jen 990 respektive 980 dolarů. Body (u kreditek aerolinek nazývané míle) sbíráte většinou v poměru 1 utracený dolar = jeden bod. Za 25000 bodů si pak třeba můžete koupit letenku někam po USA od dané společnosti nebo strávit noc v nějakém luxusním hotelu.

Zřízení kreditky a její provoz je pro zákazníka téměř vždy (99,9% případů) zdarma, navíc často i s úvodním bonusem. U cashback kreditek 15, 25, 50, výjimečně i 100 dolarů; u bodovaných 10, 25, 50 nebo 100 tisíc bodů do začátku.

Určitě vás teď napadne: kdo by si bral nějakou základní kreditku, když je tolik lepších a výhodnějších? Proč každý nemá jen jednu, tu nejlepší? Problém je v tom, že společnosti vydávající kreditky vám nedají jen tak nějakou kreditku, nejprve se podívají na vaši kreditní historii (také nazývanou kreditní skóre) a pak se rozhodnou, zda vám danou kreditku dají. A potíž je v tom, že dobrá kreditní historie se dá vybudovat jen používáním kreditek :-)

V našem případě nám tedy nezbývá, než najít společnost, která dává kreditky i lidem bez kreditní historie. Od Imira jsme dostali pár tipů, kam si žádost o první kreditku podat. Od chvíle schválení první kreditky se nám založí záznam na federálním finančním úřadě o naší kreditní historii - pokud budeme včas platit účty za kreditky, naše skóre poroste a budem tak považováni za spolehlivé zákazníky. Pokud budeme chtít dosáhnout na lepší a výhodnější kreditky, musíme za pár měsíců požádat o další kreditku, jen o něco málo lepší něž ta první, doufat že naše skóre je dostatečné atd. atd. pořád dokola, čím dál lepší kreditky.

Tady jsem musel Imira zastavit a zeptat se ho, k čemu to celé podstupovat, když výhody i těch nejlepších kreditek jsou co do objemu ušetřených peněz zanedbatelné oproti objemu peněz, které člověk může každý měsíc utratit za běžné nákupy. Prý ty úplně nejlepší kreditky mají i další výhody, třeba životní pojištění, pojištění v případě ukradení věci, která byla danou kreditkou zaplacena, zdarma asistence při poruše auta a podobně. Jenže takovou kreditku prý dostane člověk tak po sedmi letech v USA. Mimochodem když z peněženky vytáhl svých 10-15 kreditek (a věřím, že to ještě u sebe neměl všechny), v duchu jsme si s Gabčou ťukali na čelo.

Jediný opravdu smyslupný význam poctivého budování kreditní historie vidím ve faktu, že se jím řídí úrok hypotéky, pokud si chcete v USA pořídit vlastní bydlení. Případně úvěr na nové auto. V tom případě prý každý bod kreditního skóre může znamenat tisíce dolarů ušetřené na úrocích.

Po semináři jsme se s Gabčou shodli na tom, že nějaká intenzivní honba za lepší a lepší kreditkou nám za tu námahu nestojí. Nějakou kreditku si pořídíme, možná dvě - někde totiž neberou debetní karty a je nutné platit kreditkou. A taky ať tedy máme aspoň nějakou kreditní historii, kdo ví, k čemu by se mohla hodit :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat