První lekce angličtiny

Jelikož už mi včera bylo celkem dobře, vyrazili jsme s Gabčou na angličtinu, kterou pořádá místní komunitní centrum. Konalo se to na stejném místě jako seminář o kreditkách, prostor cca pro 20 lidí. V sedm nás tam bylo asi 5, ale během půl hodiny dorazilo dalších 10 lidí.

Těch 10 pozdě příchozích bylo buď z Číny nebo Taiwanu, a jelikož to byla intermediate skupina, tedy zhruba středně pokročilí,  řadě z nich šlo kvůli silnému akcentu rozumět jen velmi zřídka :-) Dál tam byli dvě holky z Turecka a kluk z Íránu, těm bylo rozumět dobře. Čtvrteční hodinu vedla asi pětadvacetiletá Cristie, studující na univerzitě angličtinu a španělštinu. Trochu afektovaná, ale jinak moc milá :-)

Jelikož potřebujeme hlavně běžnou konverzaci, nejvíc jsem se bál toho, že nás v angličtině bude hodně a ke slovu se tak dostaneme jen málo. Cristie to ale měla dobře zorganizované, na konverzaci nás hned rozdělila do skupinek po dvou, maximálně třech, rozdala nám sadu otázek a nechala nás, ať si s kolegou povídáme. Do dvojice jsem dostal jednu z Turkyní, dověděl jsem se spoustu zajímavých věcí o její rodné zemi (otázky byla zaměřeny na rodinu, rodinné tradice, výchovu dětí apod.).

Na konci jsme ještě dělali poslechové cvičení, klasická doplňovačka slov vynechaných v textu. K poslechu byl Bob Marley - One love. Prý je to její oblíbený zpěvák, já osobně reggae moc nemusím, ale jako cvičení to bylo zábavné.

Ještě jednu srandovní věc jsem zapomněl zmínit. Úplně na začátku hodiny, když nás bylo jen 5, jsme se měli rozmluvit o tom, co jsme dělali o víkendu. Ve skupince jsem byl s Gabčou a jednou Taiwankou. Ta se asi  nejspíš snažila napodobovat americký rytmus řeči (zní to jako by zpívali, kladou důraz na klesající a stoupající intonaci v jednotlivých větách). Výsledek byl ale takový, že jí nebylo skoro vůbec rozumět :-)

Tak jsme začali mluvit my dva s Gabčou, co jsme dělali. A pak povídala ona, že jela kamsi do obchodu, že si tam koupila boty (to jsme poznali, až když si na ně začala ukazovat, říkala pořád [ríbik], pak jsme pochopili, že myslí boty značky Reebok :-) No a taky říkala, že jí její přítel koupil dárek - [kůč bek] - to jsem vůbec nepoznal, tak jsem se jí omluvil, že nerozumím, ať mi to prosím zopakuje. Zopakovala to a stejnou věc vyslovila jako [důž bég], a já zase neměl tušení, o čem mluví. Gabča ale sebejistě kývala, že ví a rozumí, a povídala jí, jak jí ten dárek přeje. Tak už jsem se dál neptal a jen jsem kýval hlavou, že jako taky rozumím. Po skončení angličtiny jsem se Gabči ptal, co to bylo za věc, co jí ten přítel koupil, když tomu rozuměla. A ona povídá, že nemá tušení, ale že už chtěla mít pokoj a jít dál :-)

Zítra pojedem do Wallmartu, hodilo by se ještě pár věcí do domácnosti, co jsme zatím nesehnali, nebo se nám zdály drahé. Gabča už snad taky bude mít čas a přispěje na blog se svými dojmy a zážitky z práce. Přeju hezký víkend.