V neděli bylo ještě celkem pěkné počasí (15°, slunečno, jen silný vítr byl nepříjemný), takže jsme vyrazili na grilování. Pořádali a platili ho Andy se Sari, organizátoři z místní komunity. Bylo to co by kamenem dohodil od našeho apartmánu, ve 12 tam ještě skoro nikdo nebyl, takže jsme měli fůru času si s Andym a Sari popovídat a na všechno možné se jich zeptat. Sari je z Indonésie, Andrew je rodilý Angličan, seznámili se v Indonésii a po nějakém čase odjeli do USA studovat. Andy po příjezdu řešil pracovní povolení (měl pouze závislá víza, stejně jako já teď), takže jsem se ho vyptal na jeho zkušenosti s americkými úřady, jak dlouho mu trvalo povolení získat a podobně.
To už se na grilování začínali scházet další lidé, celkem nás tam bylo tak 30, velká většina byla asijského původu a jako jsme se postupně seznamovali, zjistili jsme, ze jsou téměř všichni z Indonésie. Většinou jsou tu na pár měsíců jako "Visiting Scholar", v nejrůznějších oborech. Hodně jich tu bylo také s celými rodinami. Překvapilo nás, že se s námi všichni chtějí fotit. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, že je to kvůli tomu, že jsou všichni (včetně chlapů) o dvě až tři hlavy menší než já s Gabčou a na fotkách to vypadá opravdu komicky :-) Sari nám říkala, že jsme pro ně "něco jako filmové hvězdy", protože v Indonésii jsou Evropani vidět pouze ve velkých městech, a to ještě hodně výjimečně, takže vyfotit se s někým takovým je pro ně událost :-)
Grily už měly něco za sebou, u jednoho jsem si všiml obrovské prorezavělé díry na spodní straně, ale nějakým zázrakem nikde nic nevypadávalo a dobrovolníci grilovali maso jako o závod. Dali jsme si hamburgrové maso se zeleninou (bylo vynikající), pak párečky, k tomu všemu výborné fazole v omáčce od Sari a celkem pěkně jsme se najedli. Kuřecí čtvrtky už tak dobré nebyly, chutnaly trochu připáleně, ale sníst se to dalo :-) Lidí ubývalo, tak jsme se taky vydali zpátky na byt, dali si kafe a hráli Scrabble. V pondělí nás čekala další cesta na Social Security Office, doufali jsme, že poslední.
Vyjeli jsme jako vždy kolem půl deváté, s jedním přestupem jsme tam byli kolem půl desáté. Lidí tam nebylo moc, obsluhovali je dvě přepážky, tak jsme zajásali s šli se přihlásit přijímacímu úředníkovi. Zkontroloval nám potřebné dokumenty, dal nám pořadové číslo a poslal nás si sednout. Před námi byla holka se španělsky psaným pasem, rovněž s J-1 vízy. Šlo to rychle, u naší přepážky se zřejmě vyřizovaly jen jednoduché věci, jelikož jsme k přepážce šli před lidmi, kteří už tam čekali, když jsme dorazili. U druhé přepážky celou dobu seděla jedna ženská, zřejmě zařizovala něco složitějšího. Za půl hodiny jsme byli hotoví, Gabča dostala co potřebovala, SSN kartička jí přijde poštou za týden až dva. V mém případě také nebyly žádné potíže - potřeboval jsem jen potvrzení pro pozdější žádost o řidičák, že nemůžu dostat SSN, tak aby ho při zkouškách po mně nechtěli.
Pak už stačilo jen dojít na univerzitě na Payroll Office a Gabča začala být oficiálně zaměstnaná a placená. Odpoledne tak šla poprvé opravdu do práce, většinu dne ještě strávila papírováním, online bezpečnostními kurzy apod. Já vyrazil domů, uklízet, vařit a tak :-) V neděli mě začalo bolet v krku a zatím to nepřestalo, takže dneska asi začnu studovat naše zdravotní pojištění, kdybych byl náhodou donucen jít k doktorovi nebo do lékárny.
Dneska (středa, deset dopoledne) je venku pěkně ošklivo, intenzivně prší a je zima, takže naplánovaná cesta do obchodu už nebude takovej med jako před týdnem, kdy bylo 28° a krásně slunečno. Přeci jen to auto možná nebude tak špatná věc a po nějakém bychom se měli podívat :-)
 |
| Fotky |
Žádné komentáře:
Okomentovat