Naštěstí to nebyl žádný obří Dodge, ale jen obyčejný Ford (sedan), takže nebyl problém s odhadem třeba při parkování. Co se týče automatu, tak na tohle se zvyká hodně rychle. Nedivím se, že lidi, kteří vyrostli na automatu, se hrozně těžko učí řídit s řazením. Člověk používá jen jednu nohu a dva pedály a dokud nezabrzdí, tak to jede :-) Řízení jsme si vyzkoušeli oba a nadvakrát jsme měli přestěhováno.
Nový byt je mnohem lepší než ten první. Jednak je v prvním patře, což je super nejen z bezpečnostních důvodů, ale je tu i víc sluníčka přes den. Na zastávku autobusu to máme asi půl minuty a hned naproti je sídlo University Housing Office, takže kdyby se cokoliv stalo, pomoc je blízko. Ještě ten den odpoledne jsme museli vyrazit do Walmartu nakoupit sadu povlečení, deku a polštáře na postel, protože byt je sice zařízený, ale postele měly jen matrace a nic na ně. Všechno jsme úspěšně zvládli a postupně budeme doplňvat další vybavení. Na fotkách můžete zatím vidět náš domeček jen zvenku. V jednom domku jsou 4 byty 3+kk a náš je ten úplně vlevo nahoře. Okna vedou do kuchyně, takže Pepa má při vaření pěkný výhled na ulici :-)
Další fotky jsou z dnešní akce Eid ul Adha, což je každoroční tradiční muslimská oslava, kdy lidé dávají jídlo a peníze chudým a děkují za vše, co jim život dal. Pozvánku jsme dostali mailem s tím, že akce je pro všechny bez rozdílu víry nebo národnosti. Dvakrát se nám teda nechtělo a jediným důvodem, proč jsme nakonec vyrazili bylo, že jsme chtěli Andymu poděkovat za půjčení auta a dát mu malý dárek. Došli jsme na místo, kde nás přivítali, usadili a po chvíli byl oficiálně zahájen program. Ze začátku jsme se tam cítili dost divně, protože všichni účastníci byli samozřejmě muslimové a to na člověka působí trochu znepokojivě :-) Nicméně program se sestával hlavně z jídla a povídání, takže jsme stoupli do fronty a ochutnali zajímavá jídla z Indonézie, Pakistánu a Filipín. Andymu jsme poděkovali a seznámili jsme se s našimi novými zástupci Community Aid, kteří nás budou mít na starosti (působí v oblasti našeho nového bydlení). Byli docela fajn a pěkně jsme si popovídali o všem možném. Už jsme si říkali, že půjdeme domů, když tu se objevil kluk, který vypadal celkem evropsky. Dali jsme se do řeči a poznali Christopha z Německa. Je tu na půlroční stáži v laboratoři aviatiky, kde se zabývá vývojem a testováním simulátorů pro pilotování letadel. Bylo příjemné se zase bavit s někým ze starého kontinentu, přece jen je nám bližší nátura evropská než asijská (ať už indonéská, pákistánská, egyptská či čínská). Vyměnili jsme si čísla a snad podnikneme nějakou společnou akci.
Poslední fotky patří americkému jablečnému koláči, který jsme dnes otestovali a hodnocení je velice pozitivní - byl hrozně dobrý, a to ještě ani nebyl domácí, ale jen ze supermarketu :-) Pepa chtěl nechat s koláčem chvíli o samotě, ale to už bysme ho pak asi jíst nemohli :-D
V dalším příspěvku čekejte fotky vnitřku našeho apartmánu. Ješte to tu trochu poladíme, ať to vypadá hezky :-) Jinak během příštího týdne by měl Pepa podat žádost o pracovní povolení, tak držte palce :-)
Fotky |
Žádné komentáře:
Okomentovat