Pohled z druhé strany

Můj šikovný manžel vám celkem podrobně popsal strasti a slasti naší cesty za dobrodružstvím, nicméně bych ještě chtěla doplnit pár faktů a postřehů, které trošku opomněl. Například emoce. Já byla celou dobu před odjezdem celkem v pohodě, jakoby mi vůbec nedocházelo, do čeho jdu a co nechávám v ČR. Ovšem poslední den doma s našima a sestrou byl pro mě hodně psychicky náročný. Člověk si říká... vždyť je to jen na rok a pak zase budu doma, ale najednou při odjezdu se zdá rok strašně dlouhá doba, během které se může stát (ale nemusí) hromada věcí. Napadla mě pak taková myšlenka, že to co jsem prožívala já, byl jen slabý odvar toho, co třeba museli cítit lidé za války, když se loučili se svými rodinami s tím, že je třeba už nikdy v životě neuvidí. Hrůza!!! No prostě a jednoduše, bulela jsem jak želva a to i při řízení auta do Brna, což nebylo zrovna optimální. No, a totéž pokračovalo i na letišti a v letadle...Pepa to naštěstí nesl líp, a tak měl promočené triko jen on a ne já:-)

Co se týče dalších emocí, tak Pepa popisoval celkem kvapný přestup v Chicagu... a prý že jsem stresovala! No samozřejmě, někdo musel spěchat, když druhá půlka měla na všechno dost času... přece si nenecháme uletět letadlo jen kvůli pohodlnosti. Chudák můj šéf...jak by k tomu přišel, když už kvůli nám musel zrušit další lekci tance s manželkou jen aby pro nás mohl přijet. Takže ano - trošku jsem pospíchala a prudila, ale myslím že oprávněně:-)

No, každopádně jsme tady a rozhodně to stojí za to. Je tu krásně, lidi jsou v pohodě, všude zeleň a příroda, hodně veverek (musím nějakou vyfotit) a hlavně si vyzkoušíme, jak jsme schopni fungovat v jiném státě, jiné kultuře a odkázáni sami na sebe. A taky doufám, že se konečně naučím pořádně anglicky:-) Zatím nám všichni říkají, že jsme na tom dobře, ale to bude asi proto, že mluví víc Pepa než já :-D

Taky se ale snažím - dneska jsme si pěkně popovídali s paní v půjčovně domácích potřeb. Půjčovna je výborná věc! My sice máme zařízený apartmán: je tu postel, skříně, stoly, sedačka, lednice a sporák, ale chybí veškeré nádobí a malé spotřebiče jako např. mikrovlnka, varná konvice nebo žehlička. Jelikož je v komplexu Orchard Downs velká fluktuace studentů a zaměstnanců univerzity, tak tady právě dobře funguje předávání věcí prostřednictvím půjčovny. Lidi si tu mohou půjčit nádobí, příbory, prkýnka a další věci do domácnosti a když se stěhují pryč, tak to zase všechno vrátí. Dneska jsme se tam byli podívat a ukořistili jsme třeba skoro úplně novou pánvičku, sadu příborů, hrnky a podobně. Vše je bezplatné. Ale mikrovlnku, konvici a žehličku si musíme koupit. Byla tam moc sympatická starší paní, která plynně ovládala 4 světové jazyky - úžasné. Uměla samozřejmě anglicky, ale pak taky španělsky, něměcky a francouzsky. A hlavně věděla, že Česká republika není ani Rusko, ani Rumunsko nebo Ukrajina:-)

Odpoledne jsme pak vyrazili na akci, pořádanou místní komunitou - byl to International Food Festival, kde se sešli lidé z různých koutů světa a uvařili pro ostaní jejich národní jídla. Ochutnali jsme kuchyni indickou, čínskou, ale také jídla z Palestiny, Rumunska, Mexika, Pakistánu nebo Zimbabwe. Až se všechno snědlo, tak se trsalo:-) Ale toho jsme se nezúčastnili, zas tak sociální jsme nebyli. Tak snad příští víkend - to prý bude BBQ (barbeque).

Fotky