SSN podruhé a ne naposled :-)

Jak už napovídá titulek článku, náš druhý pokus o vyřízení mého SSN byl opět neúspěšný. Když jsme dorazili na úřad, tak sice měli otevřeno, ale dál než k úředníkovi u vchodu jsme se nedostali. Tento člověk měl asi za úkol třídit lidi, než přijdou před příslušnou přepážku, a nás vytřídil poměrně rychle:-) Přehlídli jsme totiž základní pravidlo, a to že žádat o SSN je možné až po 10 dnech fyzického pobytu ve státech (v našem případě J-1 víz). Z toho vyplývá, že třetí pokus se uskuteční další pondělí... snad už to klapne. Jestli tam bude tolik lidí jako dneska, tak to bude minimálně na půl dne. Budeme muset vstát a vyjít dříve.

Po krátkém odpočinku doma jsme vyrazili na nákup jídla do supermarketu Meijer. Jak už jsem psala, je to asi 30 minut pohodové chůze od našeho bytu a cestou procházíme přes moc pěknou obytnou čtvrť. Vypadá to, že patří k těm lepším ve městě, a tak jsem nafotila pár obrázků typické americké architektury:-) Na parkovišti před obchoďákem srdce mého manžela zaplesalo, poněvadž spatřil své vysněné auto :-) Bála jsem se trochu, že na mě odněkud vlítne majitel, ale vyfotit jsem tu slečnu v červeném prostě musela (viz fotky).

Ještě malá poznámka k našemu, nebo spíše mému boji s angličtinou. Bylo mi divné, že lidem na univerzitě apod. celkem dobře rozumím. A včera jsem přišla na to, proč to tak je. Když jsme si vyřizovali dlouhodobé ubytování seděli v kanceláři dva borci. Jeden se věnoval nám a druhý dělal svou práci vedle. Ptali jsme se na některé informace ohledně např. sportovních aktivit v Urbaně a jednu věc ten náš chlápek nevěděl, tak se zeptal kolegy. A to bylo opravdu vtipné, protože v tu ránu jsem se nechytala absolutně vůbec:-D Začali mezi sebou mluvit nějakým dialektem nebo prostě normálně (ne jako s cizincem) a člověk musel napnout všechny své smysly aby vůbec něco rozuměl:-) Takže asi tak je to s mým poslechem - když se snaží oni, tak je to super, ale jinak mám hodně co dohánět:-)

Fotky