Práce, první prádlo a sportovní odpoledne

Ve čtvrtek Pepa strašil s tím, že půjdu v pátek na celý den do práce (sama!)... tak já bych jen ve zkratce nastínila, jak to doopravdy bylo. Náhodou jsem se vůbec nebála a v pohodě jsem v 9 ráno dojela do labiny (autobus staví přímo před vchodem). Samozřejmě, že jsem ještě nepracovala, protože jednak ještě nejsem zaměstnaná, pak šéf tam zrovna nebyl, a ani nemám hotové žádné kurzy bezpečnosti práce (radši jsem na nic nešahala... co kdyby se něco stalo?). Jela jsem si vlastně vytisknout jen článek, který se bude probírat na úterním semináři a jen tak pokecat, což se zadařilo :-) V labině jsem narazila na mého indického kolegu Nimishe, který je PhD student a bude mě učit techniky molekulárního klonování a BAC recombineering (nebudu vysvětlovat, stejně o tom vím jen málo). Chvíli jsme povídali, pak jsme šli koupit nějaký sešit pro mě, zabrala jsem si pracovní místo v labině a pak jsme zase mluvili. Ptal se co jsem dělala u nás labině, jaké bylo téma mé disertačky, a já se zase ptala, jak to chodí u nich co se týče nějakých pravidelných seminářů, konzultací se šéfem, a další věci. Mimochodem jsme zjistila, že Andy (šéf) je velký fanda basketbalu a chodí fandit na všechny zápasy. Popravdě bych se nedivila, kdyby v mládí hrál závodně, protože výšku na to rozhodně má. No, takže to byla zatím moje veškerá práce, kromě čtení grantů a článků. Ve 12 jsem řekla, že na mě čeká manžel s obědem a vypařila se :-) Parádní pátek!

V sobotu ráno jsme se rozhodli seznámit s místní prádelnou, takže jsme posbírali všechny ručníky, utěrky a další bílé prádlo a šli prát. Prádelny fungují skvěle. Ve dvou místnostech bylo celkem tak 20 praček a 12 sušiček, takže člověk nečeká a hned může ládovat :-) Nacpali jsme prádlo do bubnu, do nádržky nalili prací přípravek a vhodili mince (jsou tam i automaty na měnění bankovek). Jedno praní vyšlo na $1.25 a při režimu střední teplota a středně špinavé prádlo trvalo 40 minut. Mezitím se tam člověk třeba může dívat na televizi, ale my jsme čas využili k tomu, že jsme si zašli do půjčovny pro další vybavení do kuchyně. Až cyklus skončí, prádlo se přendá do sušičky - sušení vychází na $1 a trvá taky 40 minut. Takže jsme to zvládli celkem v pohodě a vypadá to, že ani není třeba moc třídit barevné prádlo, protože běžně jsme viděli v pračkách dohromady žlutou, červenou, zelenou barvu atd.. Místní prací prášky to asi zvládají a prádlo se nezapere, ale musíme to opatrně vyzkoušet (k tomu výborně poslouží Pepova barevná trička:-). 

Odpoledne jsme měli velké plány - zajít se pokochat na basket a na americký fotbal. Měli jsme zjištěno, že se dnes hraje přátelský zápas mezi Illinoiskými týmy A a B, který je k vidění zdarma, a pak že hned vedle začíná americký fotbal. Vyrazili jsme tedy volnou chůzí k hale (šli jsme asi půl hodiny) a cestou jsme míjeli různá výzkumná zemědělská pole, zvířecí farmy, veterinární ústavy atd.. Jak jsme se blížili k hale, už zdálky byl slyšet hluk, ale jelikož jsme byli pod kopečkem, tak jsme zatím nic neviděli. Ovšem pak se nám naskytl parádní pohled: hluk pocházel z ohromného plácku, na kterém parkovala auta a u nich byli vyvalení američani s pivkama v rukách a s grily na BBQ (úplně jako v Simpsonových!). Hemžilo se to hlavně modrou a oranžovou barvou, což jsou barvy Illinois, všichni jsou tu hrozně hrdí na svůj univerzitní tým. Dnes se fanoušci amerického fotbalu přišli podívat na zápas Illinois vs. Ohio State. Procházeli jsme kolem aut a stánků, ve kterých se vesele grilovalo, a někteří si tam dokonce dotáhli i televizi. Okolo se hrály taky různé společensko-sportovní hry jako např. "hoď pytlík do díry v desce" nebo "hoď koule na věšák" - super, kdo nevidí neporozumí :-D 

Došli jsme k hale, kde už se začalo hrát a bylo tam docela dost lidí, ale rozhodně ne plno (Pepa pak četl, že 4 tisíce, ale hala má kapacitu 16 tisíc lidí)... nebyla to ta hlavní událost dne. Nakonec jsme toho až tak moc neviděli, přišli jsme jen na poslední čtrvtinu a pak byl konec, nicméně byla to pěkná ochutnávka. Ale lidi se už stejně hrnuli ven a mířili na vedlejší venkovní hřiště. Řekli jsme si, proč ne, zkusíme ještě koupit lístky a půjdeme se taky mrknout na americký fotbal. Ovšem to jsme nečekali, že budou chtít za jeden $65. Tak jsme to pro tentokrát oželeli, zdálo se nám to moc. Ale až bude vydělávat i Pepa, určitě bychom chtěli zažít tu atmosféru a koupit si hot dog a pivo a fandit :-) Tahle sportovní utkání mezi univerzitami, a zvláště mezi různými státy, jsou tu obrovsky oblíbené a podle toho co jsme viděli potom je to opravdu velká událost. Když jsme totiž míjeli vchod na hřiště, přicházel proti nám průvod roztleskávaček, vlajkonošek a orchestr (odhadem 200 lidí) a to bylo fakt parádní. Všude stáli lidi v oranžovo-modrém a tleskali, hudba hrála, holky se smály, Pepa se taky usmíval... :-D No, však koukněte na fotky, bylo to super. Ještě jedna zajímavost - hned vedle hřiště se rozkládá opravdu velký hřbitov. Americký fotbal musí být fakt tvrdý sport... (poznamenal Pepa).

Po dlouhé cestě domů jsme měli hrozný hlad a museli jsme si chvíli odpočinout. Čekala nás další tůra směr obchoďák. Pořídili jsme nákup na další 4 dny a Pepa si nečekaně koupil boty do posilky za super cenu. Tohle se mě stát nemůže, že prostě přijdu, kouknu, zkusím a beru, a ještě za tak dobrou cenu (tenisky New Balance původně stály $60 a v akci $30). Ale přeju mu to samozřejmě ;-) Ještě stále nám chybí některé důležité věci do domácnosti, které buď nemají nebo jsou dražší než je zdrávo, ale snad to seženeme třeba na e-bay.

Fotky