V pondělí nás potkalo velmi milé překvapení. Gabča od svého šéfa dostala dva lístky na večerní zápas v basketbalu. Prý mu do toho vlezla nějaká večere a nestihne to. Gabča s radostí přijala a na půl osmou jsme byli v hale. U vstupu kontrolovali batohy a tašky, z čehož plynula menší nepříjemnost - do haly se nesmí batohy nosit. Jelikož jsem byl před zápasem v posilovně, batoh s věcmi jsem měl s sebou a neměl ho kam dát. Ochranka byla ale přátelská, vysvětlila nám, že batoh nám během zápasu pohlídají, dali nám lístek do šatny a řekli, kde si máme po zápase batoh vyzvednout.
Ten večer se nehrál běžný zápas univerzitní ligy proti jiné univerzitě, ale nějaký pohár, odkud přesně bylo družstvo soupeřů se nám zjistit nepodařilo. Basket to byl celkem pohledný, domácí měli navrh, ale občas měli výpadky a soupeř se jim bodově přiblížil. Nakonec ale naši přesvědčivě vyhráli, asi o dvacet bodů (65:45, pokud se dobře pamatuju).
Jelikož jsme o víkendu nakoupili kvalitní pánev a hrnec, rozhodli jsme se vyzkoušet konečně nějaké jiné maso než kuřecí a koupili jsme dva hovězí steaky. Byly poměrně levné (na jednu libru asi o polovinu levnější než kuřecí, co kupujeme) a vypadaly lákavě, naporcované dva kusy masa, dohromady libra (0.45 kg) masa. Na úterý večer jsme si naplánovali jejich přípravu v kombinaci s vařenými bramborami. Na netu jsme si vygooglili postup přípravy, maso ochutili barbeque kořením a olivovým olejem a šupli ho na pánev. Dopadlo to dobře, viz fotky, moc jsme si na šťavnatém a libovém masíčku pochutnali a rozhodně podobný pokrm zařadíme do našeho pravidelného jídelníčku.
No a teď již k třetí věci z nadpisu, kterou byla návštěva místní kliniky. Na tu jsme zavítali včera dopoledne, protože Gabču už asi týden bolelo v krku, klasický knedlík a bolestivé polykání. Zkusila to rozehnat cestovními antibiotiky, které si přivezla z Brna, jsou to jen 3 tablety na tři dny. Ty celkem rychle zabraly, ale po jejich dobrání se bolest vrátila. Než to pokoušet, rozhodli jsme se vyhledat doktora.
Zdravotní pojištění je v USA naprostá nutnost, veškerá péče je sice špičková, ale velmi drahá. My si pojištění samozřejmě platíme (navíc naše J víza přikazují být pojištěný po celou dobu pobytu a mají jisté minimální limity, na které musí člověk být pojištěný). Volali jsme tedy na naši pojišťovnu, aby nám poradili, kam jít. Chvíli to trvalo, než Gabču přepojili na živého operátora, který nám pak našel nemocnici a nějaké kliniky. Dal nám další číslo, již přímo na kliniku, kam si máme zavolat a domluvit se s nimi. Na klinice to zvedli hned, řekli jsme jim kde jsme a oni nás navedli k jejich nejbližší pobočce (v Ubrana/Champaign je jich několik).
Klinika je hned vedle obchodu, kam jezdíme nakupovat, dojeli jsme tam autobusem asi za 20 minut. Na recepci už o nás věděli, dali jsme jim kartičku naší pojišťovny a oni nás poslali si sednout a počkat na příjem. Taky nám dali k vyplnění papír, kde jsme popsali, s čím přicházíme. Na něm jsme zjistili, že Gabči pěkně zkomolili jméno i příjmení (diktovala ho totiž operátorovi do telefonu). Bylo tam napsáno "Gabrilela Suxcackova" :-)
Klinika byla hezká a moderně zařízená, personál velmi přátelský, asi za 15 minut nás zavolali z čekárny dovnitř. Sestra s Gabčou vyplnila pár věcí, změřila jí tlak a poptala se jí na symptomy, alergie a podobně. Pak nás vzala přímo do ordinace, vzala jí výtěr z krku a řekla, že za chvíli přijde doktor. Došel chlap kolem 40, asi 10 minut jsme tam s ním seděli, povídali, prohlížel Gabči krk a ptal se jí na všechno možné. Mezitím došel výsledek prvního testu výtěru, který byl negativní. Gabči tak doktor napsal jen brufen na utlumení bolesti s tím, že kdyby laboratorní vyšetření výtěru něco ukázalo, dal by jí teprve antibiotika.
Taky se nás doktor ptal, jestli tady máme už svého "Family practician", tedy něco jako obvodního doktora v ČR. Jelikož nemáme, doporučil nám dva u nich na klinice, kteří berou nové pacienty. Jednoho (vlastně jednu, je to doktorka) jsme si vybrali a na recepci nám pak domluvili schůzku na nejbližší volný termín, 20. prosince :-) Prý máme občas odpoledne zkusit zavolat, jestli se neuvolnil nějaký bližší termín.
Pro léky jsme se stavili do supermarketu, u kterého jsme se nacházeli, je v něm i běžná lékárna. Dali jsme asi 7 dolarů za léky a jeli domů. To bylo zatím jediné, co jsme platili. Teď musíme zjistit, jaký bude další proces s pojišťovnou a klinikou. Jestli budeme platit klinice a pojišťovna pak nám, nebo pojišťovna rovnou klinice, co všechno musíme kam poslat a podobně. Uvidíme, snad to nebude moc papírování a peněz :-)
Během týdne jsme udělali pár fotek, bohužel k nim nejdou na tomhle blogu dávat popisky (snad to brzy opraví), tyhle by ale měly být myslím jasné :-) Z basketu bohužel žádné nejsou, protože foťák jsme zapomněli vytáhnout z batohu, který putoval do úschovny v šatně. Užijte si víkend, doufám, že budete mít hezké počasí.
 |
| Fotky |
Žádné komentáře:
Okomentovat