Výlet do Chicaga

Jak už v minulém příspěvku naznačila Gabča, v pondělí jsme se vydali na výlet do největšího města státu Illinois. V pátek dopoledne mi napsali z Liferaye, jestli bych mohl dojet na osobní pohovor do jejich kanceláře v Chicagu. Jelikož jsme tam ani jeden ještě nikdy nebyli, rozhodli jsme se, že to spojíme s malým výletem, Gabča pojede se mnou a po pohovoru si trochu projdeme město.

Pohovor byl naplánovaný na pravé poledne, v pátek jsme si tedy začali hledat spoje, které by nás dovezli během dopoledne do Chicaga a někdy odpoledne či v podvečer zpět. Jako nejrozumnější se nám zdálo zvolit buď vlak nebo autobus. První možnost jsme na cestu tam museli vyloučit, protože směr Chicago jedou pouze 3 spoje za den. První v 6 ráno (na ten bysme se neměli na nádraží jak dostat, MHD jezdí až od půl sedmé) a další až kolem půl jedenácté, který by to zase do Chicaga nestihnul před polednem.

Hledal jsem tedy různé autobusové linky. Díky množství studentů v Urbana-Champaign (a jejich pravidelnému cestování přes Chicagské letiště dále do států či zahraničí) jich zde operuje hned několik. Časově nejlepší se mi jevil Lincoln Express, jezdí co dvě hodiny a podle jízdního řádu je v Chicagu za dvě a půl hodiny. Koupil jsem tedy jízdenky (žádná láce, 65 dolarů za dva lidi pouze za cestu tam) a zbývalo už jen vyřešit návrat.

Sice jsme měli možnost i zpět cestovat autobusem, ale nakonec jsme zvolili Amtrak - tedy vlak. Autobusy zřejmě na cestě zpět nabírají lidi na různých (a vzdálených) místech Chicaga, jinak si nedokážu vysvětlit, proč by cesta autobusem zpět měla podle jízdního řádu trvat 5 hodin, tedy dvojnásobek cesty do Chicaga se zcela identickým autobusem. Zamluvili jsme tedy lístky na vlak jedoucí ve čtyři zpět do Urbany. Autobusové a vlakové nádraží jsou v Chicagu velmi blízko sebe a prakticky v centru.

V pondělí ráno jsme vyrazili na autobus (odjížděl od jedné z kolejí), vyjel sice o čtvrt hodiny později, ale v Chicagu byl ještě o 15 minut dříve než dle plánu - ani v centru nebyla žádná větší zácpa, jen na jednom exitu jsme asi 10 minut popojížděli. Liferay má kanceláře na okraji centra, od autobusu jsme tedy vyrazili pěšky, viz mapka naší trasy centrem. Kolem jedenácté jsme byli u budovy a jelikož bylo venku celkem frišno (sice slunečno, ale studený vítr), rozhodli jsme se jít dovnitř a počkat na začátek interview tam. Trochu mě překvapilo, jak malé kanceláře Liferay v Chicagu má - všeho všudy jedna místnost s příslušenstvím, ten den tam byli pouze tři lidé. Počkali jsme až dokončí předchozí jednání a kolem dvanácté začal můj pohovor.

Na něm byli za Liferay dva zkušení inženýři, či spíše konzultanti (COO Brian Kim a VP Michael Han). Bylo to poměrně náročné, ptali se mě snad výhradně na věci, co jsem buď nedělal nikdy, nebo jednou kdysi dávno :-) Podle typu otázek se mi navíc zdálo, že shánějí spíš konzultanty, kteří by byli schopní jezdit za klienty po státech či rovnou po celém světě a on-site řešit jejich požadavky. Takový typ práce mě příliš neláká (nehledě na nutné cestování), tak uvidíme, jak se rozhodnou a zda mi práci vůbec nabídnou, pak se budu rozhodovat. Prý dají vědět koncem prosince nebo začátkem ledna.

Jelikož jsme měli ještě zhruba tři hodiny čas, Michael nás vzal na oběd do nedaleké thajské restaurace a poradil nám, kam se máme jít podívat. Vyhrál nedaleký Millenium park s jeho obří ocelovou fazolí (viz fotky) a vyhlídka na město, která se nachází na vrcholu Sears Tower. První bylo zajímavé, park jsme si prošli, nafotili okolní mrakodrapy a vydali se k nejvyšší budově v centru. Než jsme se tam dostali, zbývalo už do odjezdu vlaku bohužel jen něco málo přes hodinu, prohlídli jsme si tak jen dolní stanici výtahu :-) Až do Chicaga pojedeme příště, nahoru se určitě podíváme, fotky vypadaly úchvatně.

Vydali jsme se na Union Station, hlavní chicagské vlakové nádraží. Jak jsem již psal, je prakticky v centru a veškerá nástupiště a vlaky jsou ukryty v podzemí. A automatu jsme si vyzvedli rezervované lístky a šli zjistit, odkud nám to jede. Celkem nás překvapila přísnost bezpečnostních opatření, ne nepodobná těm na letištích. Zavazadla, která nejsou příruční, se odbavují zvlášť a jdou do zavazadlového prostoru. Vstup do vlaků není volný, každý cestující musí projít bránou jako na letišti, u které stojí několik policistů, a prokázat se platnou a podepsanou jízdenkou. Sice neprobíhají žádné prohlídky či kovové rámy, ale i tak celkem striktní. Možná to zavedli až v reakci na 11. září, nevím.

Vlak nebyl nijak zvlášť nový a pohodlný, ale v klidu jsme si sedli a v čas naplánovaného odjezdu jsme se dali do pohybu. Jelikož se venku začalo pomalu stmívat, než jsme objeli Chicago, z okna jsme mohli pozorovat, jak se zářící mrakodrapy v centru začínají ponořovat do tmy. Vlak měl asi půl hodiny zpoždění, na místní poměry prý celkem běžné. Vlaky zde nejsou zárukou pohodlného a spolehlivého cestování jako v Evropě, ale spíš poslední volbou, jak se někam dostat (to nám ostatně říkal i Michael, když jsme o dopravě v USA debatovali).

To je zhruba vše k naší včerejší výpravě do Chicaga, pod příspěvkem jako obvykle najdete fotky, můžete k nim i diskutovat (stačí ve fotoalbu na vybranou kliknout a tím si zobrazit její detail, komentáře se dají přidávat po pravé straně).

Zítra ráno půjdu dokončit zkoušky na řidičák - Gabči šéf mi půjčí auto - a konečně už snad budu mít v ruce průkaz ze státu Illinois :-) Písemnou, testovou část jsem úspěšně složil minulý pátek (nejsem si jist, zda jsme to zmiňovali). Mějte se hezky, přeji pěkný předvánoční týden.

Fotky z výletu do Chicaga