Víkendové pečení

Poněkud neobvykle přidávám příspěvek do našeho blogu začátkem týdne a ne koncem, jak bývá naším zvykem. Je to tím, že o víkendu jsme měli plné ruce práce s pečením vánočního cukroví. Ačkoliv je po městě vidět na domcích vánoční výzdoba a my máme ozdobený stromeček už několik týdnů, vánoční nálada stále nějak nepřichází, stejně jako sníh. Řekli jsme si tedy, že to zkusíme přes žaludek a rozhodli se napéct nějaké cukroví. Od rodičů jsme si nechali nadiktovat každý dva nejoblíbenější druhy a v sobotu ráno vyrazili na nákupy.

Teda shánět suroviny na české cukroví v americkém obchodě je opravdu boj. Například vanilkový cukr se tu nevede, místo toho se používá tekutý vanilkový extrakt nebo je možné koupit celou vanilku (ale to je dost drahý špás a navíc si to člověk musí namlít, a my jaksi nemáme v čem). Pečící papír byl taky oříšek, ale největší problém jsme měli s obyčejným sádlem. Normálně by člověk očekával sádlo v blízkosti másla a podobných věcí, ale ať jsme hledali jak jsme chtěli, nikde tam nebylo. Nezbylo nám, než se zeptat obsluhy - paní nás poslala k pečícím surovinám, jako je mouka, cukr, olej apod. Tyhle věci samozřejmě nejsou chlazené, takže nám ani nepřišlo divné, že jsme opět nic nenašli. Další slečna nás poslala do oddělení masa, to už se nám zdálo logičtější, ale ani tam jsme na sádlo nenarazili. Tak jsme se zeptali do třetice a světe div se, paní nás poslala k regálům s pivama :-))) No, že nás to nenapadlo hned, to je přece jasné – sádlo je potřeba zapít pivem! Vypadalo to asi tak, že u regálů s pivama se krčil jeden malý stojánek s pár krabičkama sádla, v životě bychom to sami nenašli.

Po nákupech jsme se vesele dali do pečení a na to, že jsme defacto amatéři, to nedopadlo zle. Všechno se dá jíst a má to i odpovídající chuť (i když rohlíčky s vanilkovým extraktem nejsou úplně to pravé ořechové). Ale hlavně nás to bavilo a byla to změna oproti dosud tradičně tráveným víkendům u počítače nebo po obchodech. Asi v tom budeme pokračovat :-)

Ještě mě napadlo jedno téma, o kterém chci už delší dobu něco napsat. Vůbec nesouvisí s pečením, ale jelikož je tenhle příspěvek celkem krátký, přidám sem pár postřehů na téma "Co se nosí v Urbaně-Champaign". Člověk by čekal, že když je v Americe tak levné hezké oblečení (jen ho člověk musí umět najít), bude to podle toho vypadat i na ulici. Ale opak je pravdou. V kampusu, kde se nejvíce pohybuju, jsou snad nejoblíbenějším kouskem oblečení tepláky. Tepláková souprava všech barev a provedení v kombinaci s kozačkama a kabátem je v tuto dobu celkem běžný úbor velkého procenta nejen studentek. Za deštivého (ale i slunečného!) počasí jsou výrazným doplňkem barevné gumáky. Prostě nějaké výkřiky módy tady nikdo neřeší. Samozřejmě, že jsou tu i normálně oblečení lidé, ale v kampusu je to tak 50 na 50 :-) Ještě bych zmínila pověstný americký nevkus obézních lidí oblíkat si věci, které ještě zdůrazní jejich mnohdy obrovskou váhu. Často je to opravdu tak, jak to vídáme v televizi - lidi obřích rozměrů, co sotva chodí (spíše se kolíbají ze strany na stranu) narvaní v těsných džínách a tričkách. No, mazec. Někteří jsou tak tlustí, že musí jezdit na elektrických vozíčcích (když couvají, tak jim ty vozíky pípají jako to mají náklaďáky, což je zvláště při nakupování dost otravné).

A taky tady snad nosí ve spoďárech ohřívače, jinak si neumím vysvětlit šortky, trička a žabky v 5°C :-)

Jinak co se týče novinek, tak Pepa v pátek udělal písemné testy na řidičák a tento týden se mu snad podaří zvládnout jízdy. No a dneska jsme byli na výletě v Chicagu, Pepa byl pozván na osobní pohovor do Liferaye. O celém výletu i pohovoru se brzo dozvíte více, Pepa během zítřka přidá na blog svůj příspěvek. Jelikož jsme po interview měli trochu času, než nám jel vlak, máme i nějaké fotky z procházky centrem města.

POZOR: udělali jsme malou změnu v prohlížení fotek. Po kliknutí na náhled se otevře nové okno s fotogalerií. Hlavním důvodem této změny byla možnost přidat popisky k fotkám, měly by se zobrazoval vpravo nahoře. Zatím se tato změna týká jen posledního příspěvku o pečení. Na novém webu (Picassa) si můžete procházet i starší alba fotek, ke kterým postupně doplníme popisky. Toto sdělení je hlavně pro naše milé rodiče :-)

Pečení je radost!