Další kolo pohovoru a pořád auto

Pomalu nám ubíhá další týden v USA, Vánoce se blíží, ale nějak na ně zatím nejsme naladění. Ale o víkendu asi budeme péct cukroví a pojedem se podívat po nějakých vánočních dárcích, tak snad už se konečně dostaneme do té správné nálady :-)

V pondělí jsem měl další kolo pohovoru v Liferayi, opět přes Skype a tentokrát už ryze technického rázu. Trochu nepříjemný byl začátek v 9:00 našeho času (člověk na druhém konci byl někde na východním pobřeží USA, takže měl příjemných 10 :-) Musel jsem tak poctivě vstát a pořádně se probudit. V devět se Nathan připojil dle plánu a začali jsme si povídat. Prvně jsem mu řekl, co jsem dělal v předešlé práci, jakými projekty jsem prošel a co jsem na nich řešil. Pak se mě už začal ptát na různé technické věci - Java, Liferay, návrh a design, taky pár otázek ohledně procesu vývoje softwaru. Myslím, že jsem odpovídal celkem svižně a přesně, se vším na co se ptal jsem se na některém projektu setkal.

Zabralo to asi hodinku, přesně podle Nathanových předpokladů (prý to bylo jeho typizované technické interview, které dává všem kandidátům na přijetí do Liferaye), na konci jsme si ještě chvíli povídali o Liferayi a jeho návrhu. Během pohovoru jsme měli asi pětiminutovou přestávku, přišel k nám do bytu technik, vyměnit hasicí přístroj. Náhrada starých probíhá postupně už asi týden, náhoda tomu chtěla a trefili se zrovna když jsem telefonoval :-)

Později v pondělí mi ještě Nathan poslal zadání programovacího úkolu k vyřešení, aby viděl jaký kód ze mě zhruba leze :-) Šlo o počítání daní v nákupním košíku, podle popsaných pravidel, s trochu obskurním zaokrouhlováním 'nahoru k nejbližší 0.05'. Pěkně jsem si zase osvěžil BigDecimal i pravidla pro přesné počítání a zaokrouhlování :-) Aplikaci jsem napsal a v úterý večer mu ji poslal zpět na revizi. Odepsal, že se na ni v nejbližších dnech podívá a posune mě v procesu dál. Tak jsem zvědavý, třeba se ještě do Vánoc podívám do Chicaga a budu vědět, jak si stojím a jestli by mě brali.

A teď už z druhého soudku, opět se nám podařilo trochu popostrčit naše shánění auta a řidičské zkoušky. V půjčovně jsme minulý týden nepochodili, ale Gabči včera schválili první kreditní kartu, takže už by to mohlo být bez problémů. Jenže jí na ní zase vyrazili špatné jméno, takže ji hned objednali novou se správným jménem, která by měla přijít do pěti pracovních dní přímo k nám do bytu. Mohli bysme si sice vyzvednout tu pokaženou a normálně ji používat, ale asi to nebude potřeba.

Domluvili jsme se totiž z Andrewem, Gabčiným šéfem, že nám na den půjčí své auto a já s ním půjdu udělat řidičské zkoušky. Jeho pojistka se na nás vztahuje, takže by s tím neměl být žádný problém. Navrhli jsme mu pár termínů (ještě teď před Vánoci), podle toho jak na DMV mají otevřeno, a čekáme, který si vybere.

Taky jsme se byli podívat na první auto. Jeden člověk z nedalekého sousedství prodává Nissan Altima z roku 98. Včera jsme za ním zašli, prohlédli si to a svezli se kolem bloku. Kousek jsem řídil i já, abych si zkusil, jak to sedí a jak jde řazení (má to automat). Vevnitř bylo auto hrozně zabordelené (jednoduše neuklizené, všude drobky, prach, špína). Zvenku bylo na obou stranách ťuknuté, po dveřích už navíc bylo vidět zespodu začínající rez. Hlavně jsem ale přišel na to, že nefungují dálková světla (páčka vlevo pod volantem nešla přepnout do permanentní polohy na dálková světla, šlo jenom bliknout na výstrahu). Sice mi tvrdil, že to funguje, když jsem mu ale ukázal že ne, tak zas že dálková ve městě nepoužívá a že ani nezjistil, že to nefunguje :-) Hlavně se mi ale zdála špatná převodovka, když jsem se rozjížděl, tak to z jedničky na dvojku pěkně trvalo, i když jsem šlapal na plyn a motor už šel do vyšších otáček. Klimatizaci jsme vyzkoušet nemohli, nebyla v ní náplň. Prý ji v létě taktéž nepoužíval, ale zaručeně prý funguje :-)

Suma sumárum, sice za to nechtěl moc a prý by i slevil, ale auto se nám na první pohled zevnitř nelíbilo a navíc jsme tušili nějaké závady, které by zanedlouho chtěly opravit. Takže jsme to ani nebrali k mechanikovi a dneska jsem mu napsal, že auto nebereme z výše zmíněných důvodů. Sleduju další inzeráty a budeme hledat dál. Andrew nám navíc nabídl, že nám své staré, ale pojízdné auto (velký minivan) může na pár měsíců nechat, než ho dá na charitu. Takže toho asi využijem a budem jezdit tím, než seženeme nějaké svoje.

Na konec pro vás mám malý kvíz, kdo na následující fotce mé kartičky do fitness centra pozná, co je špatně? Ode mě zatím vše, mějte se pěkně  :-)