Za vhodné místo byl zvolený nedaleký park Homer Lake, kde jsme s Gabčou už jednou byli, na kolech. Tentokrát jsme vyrazili autem, protože jsme chtěli vzít nějaké pití, jídlo na gril a podobně. Maso jsme nakládat nechtěli, ostatní psali, že ho bude dost, Gabča se tedy rozhodla, že koupíme lilek, na chvíli ho naložíme a na grilu ho opečeme. Její volba byla správná, likel na grilu chutnal skvěle a ani kousek nám nezbyl.
Na sraz jsme dorazili kolem čtvrté, chvíli jsme váhali, která skupinka jsou naši známí, ale pak jsme zahlédli Veroniku s Oseem, které jsme znali z posilovny a tak jsme se k nim připojili. Celkem nás tam bylo asi 10 dospělých a 6 dětí, nepamatuju si přesné číslo. Se všemi jsme se seznámili a začali se bavit. Všichni byli o něco starší než my, asi kolem 40. Všichni už tu žijí pěkných pár let, vetšinou 10 let, někteří už 15. Děti mají nejrůznějšího věku, od 4 let až po nejstarší patnáctiletou dceru.
Ne všichni byli přímo Češi, jedna holka je ze Slovenska, další dokonce z Ukrajiny. Zajímalo nás samozřejmě, jak se naučila česky. Vysvětlení bylo jednoduché, studovala v Praze bohemistiku, a tak se naučila celkem slušně česky. Také se v ČR seznámila se svým manželem, američanem, který rovněž umí česky. Mimo jiné ale i rusky, takže třeba jejich patnáctiletá dcera umí plynně anglicky a rusky, ale asi jen 3 slova česky :-)
Ta byla ale výjimkou, jinak všechny děti uměly krom angličtiny i česky - tedy mluvit - i když už byli narození tady v USA. Zmiňuji to proto, že většina rodičů (když jsme se jich ptali na jazyky jejich dětí) nám říkala, že česky je sice naučili a běžně tak s nimi doma mluví, ale na psaní česky už neměli sílu a tak zůstali jen u mluvené češtiny.
Jak jsem zmínil už v úvodu, vetšina rodin co jsem poznali tu je už víc jak 10 let. Většinou se sem alespoň jeden z páru dostal přes univerzitu, buď jako student či zaměstnanec. Ptali jsme se jich, zda někdy uvažovali o návratu do ČR, někteří říkali, že i jo. Ale přeci jen, když už jejich děti vyrůstali 10 let tady, byl by pro ně přesun obtížný.
Grilování velmi příjemně a rychle uteklo a jak se setmělo, vyrazili jsme domů. Doufám, že se s ostatními zase brzo uvidíme, ale kdo ví. Tento týden už jim začínala škola (děti tu mají letní prázdniny různě, zaleží na konkrétním okrsku, ale povětšinou od půli června do půli srpna) a většina rodičů říkala, že to už nebudou mít na nic čas. V týdnu s dětmi na kroužky, večer úkoly, o víkendech závody, však to znáte :-)
Tento víkend se také v Urbaně konal Sweetcorn Festival, tedy festival sladké kukuřice. Illinois a vlastně celý středozápad je velkou obilnicí USA, kde se pěstuje skoro výlučně kukučice a sója. No a jelikož nastává čas sklizně (pravda, letos velmi slabé kvůli obrovským suchům v průběhu června a července), město pořádá v centru dalo by se říct jarmark.
Pár ulic kolem centra bylo uzavřených, na nich byly stánky s nejrůznějším jídlem (nejen z kukuřice) a na několika pódiích probíhal kulturní program. Nás zaujala především Capoeira a korejské bubny. Večer tam koncertovaly i nějaké hudební skupiny, to už nás ale tolik nezajímalo, byly to všechno nějaké místní kapely hrající směs rocku a country.
Nejvíc se nám asi líbila přehlídka veteránů, která byla rovněž součástí festivalu. Byla tam auta nejrůznějšího stáří, jedno z nejcennějších byl Ford z roku 1909 (pokud se správně pamatuju). Je to takový ten stroj, co s ním jezdí pan Burns ze Simpsonů, nemělo to ještě ani přední sklo či střechu, jen volant a nějaká táhla :-)
Gabči se nejvíce líbil jeden Cadillac z šedesátých let, neuvěřitelně obří kabriolet (nebo jak s Gabčou říkáme Gabrielolet :-) Takový, jakým třeba jezdil Elvis Presley, když ještě bylo jedno, kolik takový auto žere (u jednoho jsem si všiml objemu motoru, bratru 8,2 litru) a hlavní byl zvuk motoru a pocit z jízdy. Mým favoritem byla tmavě modrá Corvette z roku 81, na fotkách ji poznáte podle mé maličkosti zubící se do Gabčina do foťáku:-)
Večer jsme jeli do kina (na Batmana) a pak ještě do obchodu podívat se na spacáky. V pátek totiž vyrážíme na dovolenou do Nasvillu a okolí (Tennessee, Kentucky). Sice jen na pár dní, ale i tak už se moc těšíme. Spát budem u známých jednoho kamaráda, přímo v Nasvillu. No a jelikož prý nemají moc velký dům, spokojíme se se stanem na zahradě a budem to mít s takovým polokempováním :-)
Na konec přidáváme pár slíbených fotek, mějte se fajn a někdy zase na viděnou.
 |
| Fotky |
Žádné komentáře:
Okomentovat