Z ČR zpět do USA

Během pobytu v ČR jsme si dali předsevzetí, že budeme víc psát na blog. Tak jsem zvědavý, jak dlouho nám to vydrží a jak svědomitě to budeme plnit :-) Dovolená v ČR byla pěkná, ale jak už to tak chodí, nastal čas návratu do našeho momentálního domova v USA. Cesta proběhla podle plánu, jen nám bohužel zabrala víc času, než jsme původně odhadovali, k tomu se ale za chvíli dostanu.

Letenky jsme měli na minulou neděli, odlet z Prahy v sedm ráno, takže jsme vstávali kolem jedné v noci, abysme s rezervou byli v na letišti mezi čtvrtou a pátou ranní. Kolem půl páté jsme dorazili, žádná překvapení se nekonala a asi čtvrt hodinu po sedmé jsme se vznesli z letiště. Mimochodem, když jsme odlítali, jen tak mimoděk jsem ke Gabči prohodil, jestli už se za nějaký ten rok budeme místo na Ruzyni vracet na Letiště Václava Havla. No a před pár dny jsem se dočetl, že s největší pravděpodobností ano, od října letošního roku by mělo přejmenování nabýt účinnosti :-) Mám z toho radost, pro Českou republiku toho pan Havel mnoho udělal, především pro její známost a dobrou pověst ve světě. Z vlastní zkušenosti jsme poznali, že je to nejčastější Čech, kterého většina cizinců hned jmenuje, když jim řekneme, odkud jsme.

Let do USA jsem měli koupený na ose Praha - Amsterdam - Detroit - Chicago. Amsterdamské lětiště nás velmi mile překvapilo svým vnitřním designem, v příletové hale byla všuda spousta rostlin, pohodlného sedění veselých barev, prostě úplně jiné než letiště co jsme zatím navštívili. Bohužel jsme se nijak dlouho nemohli zdržovat, na přestup jsme měli dvě hodiny a tak jsme rovnou vyrazili hledat náš spoj. U brány jsme absolvovali poměrně podrobný osobní pohovor s bezpečnostní úřednicí, která se nás ptala na nejrůznější otázky. Podle mě to byl ten typ rozhovoru, kdy hlavně zkoumají přirozenost našich reakcí a ne jejich náplň, a sledují, jestli se náhodou nevydáváme za někoho, kdo nejsme. Zabralo to asi 10 minut, ale pak nás bez problémů pustili dál a kolem jedenácté SEČ jsme už seděli v letadle do Detroitu.

Let trval asi 8,5 hodiny a díky možnosti pouštění filmů dle vlastního výběru utekl celkem rychle. Také posádka byla bezvadná, vše neuvěřitelně rychle zvládali, pořád se usmívali a neustále vtipkovali s cestujícími. A nebyly to žádné naučené hlouposti, bylo vidět, že je to asi opravdu bavilo a že to nejsou žádní začátečníci. Žádné mladé holky, sice třeba hezké, ale co nestíhají a neumí pomoci. Byl to mix mužů a žen mezi 35 a 50 a byli opravdu špičkoví.

Největší obavu jsme měli z imigrační kontroly na prvním americkém letišti, tedy v Detroitu. Jednak jestli máme všechny potřebné dokumenty, hlavně ale abychom stihli přípoj (na přestup jsme měli asi dvě hodiny). Jelikož musí brát každého po jednom, může se stát, že strávíte třeba 3 hodiny ve frontě, než na vás přijde řada a nějaký úředník vás zpracuje. Naštestí jsme ale byli jediné letadlo, které zrovna přiletělo, takže jsme byli asi za hodinu úspěšně vpuštěni na americkou půdu.

Pak už nám chyběl jen spoj do Chicaga, let asi hodinu a půl. V něm jsme poznali velmi zajímavého chlapíka, co seděl vedle nás. Na první pohled vypadal trochu jako nějaký buran, zarostlý, něco kolem 35, v obou uších naušnice, kšiltovka USA na stranu :-) Ale jak jsme se s Gabčou bavili (česky), poznal že jsme z Čech a dal se s námi (anglicky) do řeči. Dozvěděli jsme se, že v roce 97 byl dva roky v Sasku jako překladatel, že mluví plynně německy (opravdu když začal, nevěřil bych, že to není němec jako poleno :-) A taky že umí italsky, španělsky a francouzky, že ho baví jazyky a tak se prostě učí jeden za druhým, že je to jednoduché jak se člověk jeden cizí naučí :-) Zajímavě jsme si s ním popovídali, probrali USA, Německo, Česko a vůbec spostu věcí. Prostě vyklubal se z něj velmi zajímavý a chytrý člověk :-) Dal nám na sebe telefonní číslo, žije s ženou někde v Chicagu, tak uvidíme, třeba se s ním ještě někdy setkáme, až pojedem do Chicaga na výlet.

V Chicagu jsme měli takový plán, že jakmile dorazíme, sedneme na nejbližší autobus a pojedeme do Urbany. Bohužel nám jeden ujel, asi o čtvrt hodiny, a tak než si půjčovat auto (sice levněji než dvě jízdenky na bus, ale s nutností 3 hodiny řídit včetně asi hodiny přes Chicago, na což jsme byli moc unavení), rozhodli jsme se počkat asi hodinu a půl na nejbližší spoj. Jelikož už jsme s tou společností jednou jeli, počítali jsme, že to zabere zhruba tři hodiny a budem doma. Jenomže tenhle spoj jel trochu jinou trasu, v Chicagu nabíral lidi na více místech a tak jsme to jeli hodin pět. Takže do Urbany jsme dorazili až kolem jedenácté v noci. No a v tom byl další problém, už nejezdila doprava a tak tam kde nás bus vysadil, nebyly ani nejezdily žádné taxíky. Takže nás ještě čekala cesta do nejbližsí hospody (já ani Gabča jsme neměli v telefonu číslo na taxi, nejezdíme s nima) a tak nám naštěstí pomohli a taxi zavolali.

Do postele jsme uléhali kolem půlnoci a to jsme počítali, že na bytě budeme už kolem osmé. Nedalo se nic dělat, byli jsme aspoň rádi, že všechno klaplo. V pondělí ráno jsme už šli normálně do práce, dali jsme si budíka na osmou a najeli jsme opět na americký pracovní rytmus. Kupodivu časový posun jsme vyrovnali velmi rychle, já se už během pondělí cítil bez problémů, Gabča se trochu dospala a v úterý už taky byla v pohodě.

Za poslední týden se toho moc zajímavého nestalo, jen Kasia se přestěhovala do nového bytu jinde v Urbaně, tak jsme u ní včera byli na menší oslavě. Polepšila si, má krásný byt i s bazénem (sdíleným s ostatními) a platí o nějakou tu stovku míň. Trochu jsme zalitovali, že se nám nechtělo na jaře zjišťovat, jaké jsou jiné možnosti bydlení a jen jsme prodloužili současný nájem. Ale na druhou stranu, náš byt taky není zas tak špatný a ona tím hledáním ztrávila měsíc a půl :-) Párty se velmi vydařila, poznali jsme  sympatický manželský pár z Nepálu, byli tam i Indové, se kterýma se už známe a jeden Američan. Povídalo se, hrály se deskové hry, popíjelo se...a zlatým hřebem byla domácí slivovice, kterou jsme si přivezli z ČR od Gabčiných rodičů. Byla to opravdu prvotřídní kvalita a všem moc chutnala.

Mějte se pěkně, brzo zase na viděnou.