Nejeli jsme sami dva, spolu s námi se vydali Kasia a její přítel Chris. To nám příneslo neočekávané zpříjemnění celé dovolené. Nejen že je s nimi sranda, ale Chris má známé přímo v Nashvillu, kteří mají dům, a tak když se jim zmínil, že budem ve městě, nabídli nám, že u nich můžeme těch pár dní bydlet. Paráda.
Nashville není ani moc daleko, šest hodin autem po dálnici, a abysme si dovolenou užili co nejdéle, vyrazili jsme už v pátek odpoledne. Vše šlo podle plánu a kolem deváté večer jsme dorazili k Justyně a Alanovi (Chrisovi známí). Nashville je asi miliónové město, v centru jen pár mrakodrapů, oproti Chicagu vypadá příjemně miniaturně :-)
Justyna je rozená polka, takže si s Kasiou mohli popovídat i ve svém rodném jazyce. Střední školu už ale celou vystudovala v USA (její táta sem přijel před dvaceti lety pracovat a ona tím pádem s ním), potom vystudovala práva v Chicagu. Má poměrně zajímavou práci, pracuje totiž s lidmi odsouzenými na smrt. Pracuje na státní úřadu, ke kterému se odsouzení mohou odvolat a který přezkoumává jednotlivé případy - zda byly rozsouzeny správně, zda soud neopomněl nějaké důkazy či naopak některým nepřidal větší váhu než je obvyklé.
Nejprve pracovala na tomto úřadě v Chicagu, ale jelikož byl trest smrti v Illinois nedávno definitivně zrušen (po více jak deseti letech debat, kdy byly všechny popravy pozastaveny), musela se poohlídnout po práci v jiném státě. A jelikož Alan je hudebník, volba padla na Nasville - město hudby. Alan má doma velké množství hudebních nástrojů (dva klavíry, kytary, harmoniky, klarinet a další), hudba ho ale momentálně živí spíš jen příležitostně. Dříve hrál v kapele, jezdil po turné (několikrát byli i v Evropě), ale před dvěma lety si dali pauzu a již nehrají. Teď prý přemýšlí o změně kariéry, hudbou se prý nedá moc dobře živit.
V sobotu ráno jsme vyrazili do centra Nashvillu, dostali jsme pár tipů kam se podívat. Nashville je samozřejmě nejvíce znám ve spojitosti s country, naší první zastávkou tak bylo muzeum hvězd coutry hudby. Mezi nejcennější exponáty patří Elvisův zlatý Cadillac. Poté jsme jen tak chodili do Broadwayi, hlavní ulici v centru, na které je neskutečné možství barů. Co je ale zajímavější, v každém je pódium, kde celý den hraje živá muzika. Kapely se střídají v několikahodinových intervalech a baví lidi. Nutno podotknout, že hrají velmi dobře a hudbou se očivině bavili.
Krom barů jsou v centru samozřejmě i obchody. S Gabčou jsme se už předem rozhodli, že si na památku koupíme westernové boty, měli jsme už i vyhlídlý obchod, kde mají akci "kup jedny, dostaneš dvoje další zdarma". Chvíli nám trvalo, že jsem si boty vybrali a vyzkoušeli (já jedny, Gabča dvoje), ale nakonec jsem byli více než spokojení. Výsledek našeho nákupu můžete posoudit na fotkách na konci příspevku :-)
Druhý den jsme se jeli podívat na bývalou plantáž, která je na předměstí Nashvillu. Měli tam pěkně zrekonstuovaný dům původních majitelů, spolu s dobovým vybavením. V okolí domu bylo pár dalších hospodářských staveb, zrekonstruovaných podle maleb a fotografií. V šest jsme šli do jednoho s barů na koncert (vystoupení) kapely, kterou si Justyna a Alan oblíbili. Hráli velmi dobře, obzvláště kytarista se ve svých sólech překonával.
Třetí den jsme vyrazili do města vzdáleného asi 30 mil, kde proběhla jedna z významných bitev občanské války. Sever v ní zvítězil a podle mnohých to byl jeden z klíčových okamžiků, kdy se poměr sil začal obracet ve prospěch později vítězného severu. Nejprve jsme si prohlédli další plantáž, kde vojáci jihu měli během bitvy polní nemocnici (v domu majitelů) a pak ještě dva domy přímo ve městě, u nichž bitva proběhla. V obou byli velmi schopní průvodci, kteří nám celou bitvu, její pozadí a důsledky velmi poutavě podali.
V úterý, tedy čtvrtý den naší dovolené, jsme se vydali do národního parku Mammoth Cave, vzdáleného asi hodinu cesty (park je v sousedním Kentucky). Park zahrnuje komplex největších podzemních jeskyní na světě, v našem programu byli dvě zhruba dvouhodinové prohlídky. Obě byly úchvatné, a jelikož prohlídek nabízí pak asi 20, rád bych se tam ještě někdy vypravil.
Dovolená utekla jako voda (jak jinak) a ve středu nastal čas k návratu do Illinois. Kasia s Chrisem s námi zpět nejeli, pokračovali dále do Severní Karolíny na svatbu jednoho dobrého kamaráda. Zavezli jsme je tedy do autopůjčovny a kolem desáté vyrazili zpět. V plánu jsme ale měli ještě jednu velmi důlěžitou zastávku - National Corvette Museum.
Chevrolet Corvette je americké sportovní auto, přesněji řečeno muscle car, s téměř šedesátiletou historií. V současnosti se vyrábí již šestá generace tohoto vozu, behěm dvou let by měla být uvedena generace sedmá. Muzeum je v Bowling Green, Kentucky a není to tak úplná náhoda, ve městě se nachází i samotná továrna, ve které se tato auta vyrábí. Jde o jedinou továrnu na světě, veškeré korvety pochází právě odsud.
Do tohoto auta jsem se před několika lety zamiloval a po příjezdu do USA se mé city ještě prohloubily - korvet je tu vidět daleko více než v ČR, nejen kvůli americkému původu, ale i díky tomu, že na zdejší poměry nejde o nijak závratně drahé auto - maloobchodní cena začíná pod 50 tisici dolary. Jelikož muzeum mělo i obchod, začal jsem Gabču předvědčovat, že bychom si jednu taky měli koupit. Protože mě Gabča už nějaký ten pátek zná a ví, že se mi líbí (Gabča i korveta :-), měla čas o tom přemýšlet a tak jsme z muzea nakonec odjížděli nejen s Volvem, ale také se zbrusu novou žlutou korvetou. Více než slova v tomto případě zřejmě poslouží fotky, tak vzhůru na ně!
Přeji pěkný zbytek víkendu, brzo opět na viděnou :-)
 |
| Fotky z Nashvillu |
Žádné komentáře:
Okomentovat