Párty u šéfa

Tak si pěkně sedím na gauči, příjemně unavená z posilovny a v hlavě mi zvoní, že už musím napsat příspěvek na blog! Od posledního příspěvku se přece jen pár věcí událo, tak se o nich krátce zmíním. O víkendu nás ve schránce čekalo příjemné překvapení - Pepovi přišlo SSN, což znamená, že mu už nic nestojí v cestě začít pracovat. No, musím na něj prásknout, že moc nadšený nebyl :-) Ono je to fajn, být doma v teple a nemuset vstávat a chodit do práce. Ale ne, trochu přeháním, určitě se do práce těší, už se musí u těch počítačových her nudit :-) Dnes poslal všechny potřebné dokumenty do Kalifornie, kde má Liferay hlavní sídlo a teď jen čekáme, až upřesní datum nástupu. Možná to bude už tento týden, takže Pepu každé ráno trénuju, aby se mnou vstával do práce :-)

Zajímavou událostí byla novoroční párty naší laboratoře, která se konala v neděli přímo u šéfa doma. Pozváni byli všichni členové laboratoře včetně jejich drahých poloviček. Ve výsledku nás tam kromě šéfa a jeho manželky bylo 8. Začátek párty byl stanoven na jednu hodinu po poledni, jídlo bylo zajištěno a příchozí mohli přinést dezert. Přemýšlela jsem, co uklohním a nakonec jsem dala na radu mojí mamky a v sobotu odpoledne se pustila do přípravy pravých Štramberských uší. Pečení předcházelo shánění potřebného koření a hmoždíře, abychom ho mohli nadrtit. Vše jsme našli a nakonec jsem byla se svým výkonem docela spokojená, uši voněly a chutnaly jako doma :-) Nabalila jsem je do krabičky a v jednu jsme už netrpělivě čekali na mého indického kolegu Nimishe, který nás měl vzít autem. Po 15-ti minutovém zpoždění, kdy Pepa co chvíli opakoval, že nikam nejede a já byla nervózní, nás nakonec kolega naložil a jelo se.

Dům mého šéfa se nachází asi 10 minut cesty autem od našeho bytu. Je to typický americký dům s velkou garáží a má celkem pěknou polohu na okraji města, na konci slepé ulice. Zahradu má jen miniaturní, ale sousedí s parkem, který přechází v lesík, moc pěkné okolí. Andrew už nás očekával, pohoštění bylo taky nachystáno, tak jsme se trochu občerstvili a čekali na zbytek týmu. Mezitím nám Andrew představil manželku, která je původem z Činy, a ukázal nám fotky svým dvou dětí (syna a dcery). Jeho žena nám pak ukazovala fotky z Prahy, kde byla s Andrewem na konferenci, tak jsme si docela pěkně popovídali, mimochodem zamilovala si trdelníky a svařené víno :-) Když dorazili poslední členové, zahájilo se hodování. V nabídce byly tři druhy masa - krůtí, vepřové a hovězí, jako příloha něco na způsob bramborového salátu, zeleninová rýže a sladké brambory, fazole, pak nějaká omáčka, zeleninový salát colesaw a k pití různé druhy nealka, víno a pivo. Všechno bylo vynikající, obvzláště masíčka jsme se mohli ujíst.

Po hlavním jídle jsme si dali kafe a čaj a konečně přišla moje chvíle a mohla jsem začít vyprávět krvavou historii Štramberských uší. Ráno jsem kvůli tomu nemohla dospat, jak jsem si to nacvičovala :-) Historka měla úspěch, stejně jako uši (štramberáci se nemusí bát, recept jsem neprozradila). Všem moc chutnaly a ocenili tu dřinu a moje popálené prsty :-) Pak se tak nějak nezávazně povídalo a Andrew nás vzal do suterénu, kde má ping-pongový stůl, telku a posezení. Pepa s Nimishem si zahráli pinec a my ostatní si nechali popsat rodinné fotografie, kterými byla posázená celá stěna.

Nakonec jsme udělali společnou fotku a kolem 5 odpoledne jsme byli doma. Andrew i jeho manželka jsou moc milí a nečekaně vtipní. Mají takový ten humor, co je občas vidět v amerických komediích, ale vůbec to není nijak trapné, dost jsme se nasmáli. Byla to super akce a doufám, že podobných bude víc :-)

Fotky z pečení a party