V sobotu jsme hned zrána vyrazili do obchoďáku na druhém konci města. Nutně jsme se oba potřebovali nechat ostříhat a já sháněla nějaké slušné boty. A taky jsem jaksi na novém tričku objevila, že mi neodstranili takový ten bílý čip, který pípá v rámu a když by ho člověk chtěl nějak sundat, vylije se z něj inkoust. Mně samozřejmě nepípal, pěkně jsem si ho donesla domů a našla ho, až když jsem si chtěla vzít tu krásu na sebe. Nicméně, jelo se nám parádně, za 15 minut jsme byli na místě... super úspora času když to srovnám se 40 minutami cesty busem. Radost z toho, že jsme na místo dorazili po půl 10, nás trochu přešla, když jsme zjistili, že 99 % obchodů otevírá až v 10 :-) No, nic. Naštěstí byl areál otevřený, tak jsme si vevnitř sedli na lavičku a počkali. V salonu Master Cuts jsme ten den byli první zákazníci. Normálně jsou v USA služby celkem drahé, třeba ostříhání stojí od 40 dolarů výše, ale tenhle salon v obchoďáku inzeroval střih za 15 dolarů. Podařilo se nám celkem bez problémů vysvětlit, co po kadeřnicích chceme a výsledek byl, za tu cenu, víc než uspokojivý. Pepa si dokonce i popovídal, měl štěstí na fajn sympatickou paní, kdežto mě stříhala nějaká holčina, která nejevila žádný zájem o rozhovor. Trochu mě to mrzelo, čekala jsem jiný přístup, tak snad příště.
Po obědě nás čekal výlet do města s naší novou známou z Polska. S Kasiou jsem se seznámila v autobuse, je celkem sympatická a souhlasila, že nás provede "centrem" Champaign. Ono to žádné centrum moc není, vlastně jedna ulice s pár obchody, ale některé jsou pěkné a překvapivě útulné. Dokonce nás vzala do zdánlivě malého antikvariátu, který měl ovšem celá tři patra. Nakonec jsme zapadli do pěkné kavárny na kapučíno a klábosili. Bylo to moc fajn a odpoledne nám rychle uteklo. Jeden malý postřeh z kavárny - cca 60 % hostů tam tvořili lidé, kteří seděli sami a měli před sebou otevřený notebook. Doufám, že k tomuto místnímu folklóru nikdy nesklouzneme :-) Viz přesná scénka ze seriálu Family Guy :-)
Zlatý hřeb víkendu nás ovšem teprve čekal. Na 22:00 jsme měli v centru domluvený sraz s mojí kolegyní z práce, s pár přáteli vyráželi do klubu a pozvala nás, abysme se připojili. Byli jsme celkem zvědaví, jak se tady paří :-) Klub byl pěkný, prostorný, dokonce bezbariérový a hlavně se vevnitř nekouřilo. Ze začátku tam moc lidí nebylo, jen černoch co se natřásal na parketu před zrcadlem a jeden transvestita posedávající kolem parketu. Pak se to ale docela zaplnilo a osazenstvo bylo opravdu pestré. Až později jsme se dozvěděli, že tenhle bar je dost oblíbený u místní gay komunity, o čemž jsme se přesvědčili na vlastní oči. Možná i proto tam obsluhoval jeden číšník nahoře bez jen s motýlkem :-) Roznášel želatinové panáky... taky jsme je zkusili, žádná hitparáda to nebyla, ale nápad dobrý. Taky jsme ochutnali místní točené pivo, Bud Light, dali jsme si napůl jeden kyblík (pitcher, něco přes litr piva :-) Na parketu se objevily i dvojice lesbické a dokonce přijela i holčina na vozíku. U nás by asi lidi koukali divně, ale tady to všichni brali jako samozřejmost. Prostě kdokoliv, jakékoliv orientace, stylu oblékání, všichni pařili na ryze taneční hudbu až do rána. My vydrželi do půl druhé a pak si vzali taxíka domů, protože zrovna nejezdily noční autobusy. Suma sumárum, byl to vydařený večer a doufám, že zas někdy do města vyrazíme.
Jinak Pepa jel v pondělí poprvé do práce do Chicaga. Ráno vstával v 6:00, tak jsem se s ním rozloučila a zalomila ještě do 10:00. V pondělí jsme totiž na univerzitě měli volno, krása! Doma byl v půl desáté večer jako na koni, jelo mu to docela pěkně, bez prostojů :-) Ve čtvrtek vyráží do Chicaga znovu, měl by si vyzvednout svůj pracovní notebook. Teda moc nadšený z něho není, žádal o Mac a nějakým nedopatřením dostane Dell... našel si ho na netu, je sice výkonný, ale neuvěřitelně škaredý :-D No nic, darovanému koni za zuby nehleď, však on sem o víkendu něco napíše. A noťas určitě vyfotím, to stojí za to :-)
 |
| Fotky auta a další zajímavosti |
Žádné komentáře:
Okomentovat