Našli jsem si webové stránky projektu, v kmpusu mají dvě garáže s koly, a v úterý večer jsme se rozhodli do obou zajet. Vyzvedl jsme Gabču v práci a jeli jsme na první místo. Mapa říkala, že je to v budově pošty, hned vedle obchodního centra. Poštu jsme našli, ale nikde nebyly žádné ukazatele na nějaká kola. Chvíli jsme ještě chodili kolem, podívali se i do pošty, ale nic jsme nenašli. Trochu zklamaně jsme tak vyrazili na druhé místo projektu.
To už bylo naštěstí jasně označené a tak jsme šli hned dovnitř. By tak asi 10 lidí, většinou studentů a pak jeden starší chlápek, který tam na to dohlížel (Carl, jak jsme se později dozvěděli). Hned se nás ujal a vysvětlil nám, jak Bike Project funguje.
Ke kolu vedou dvě cesty. Buď si můžeme koupit jedno z kol, které zrovna mají (někdo ho do projektu prodal či věnoval, když odjížděl z univerzity) nebo se můžeme stát jedním z členů projektu (40 dolarů za rok) a kolo postavit z částí, které zrovna mají. Jelikož jsme chtěli kola co nejdřív, rozhodli jsme se pro první varintu. Výběr nebyl příliš velký, ale Gabči se jedno horské líbilo a po krátké projížďce se rozhodla, že si ho vezme. Koupí kola se na jeden rok automaticky stala členem projektu a může si tak přijet do garáže kdykoliv kolo opravit, půjčit si libovolné nářadí a případně si koupit použité díly z jiných kol.
Na mě žádné kolo neměli, buď byla moc malá, nebo moc retro :-) Zeptali jsme se tedy, kde přesně je druhá garáž a ve čtvrtek se vyrazili podívat po kole pro mě. Vypadala hodně podobně jako ta první, spousta kol, většina potřebující nějaké úpravy. Jedno co bylo k prodeji vypadalo docela obstojně, sice se mi na první pohled uplně nelíbilo, ale protože nebylo zas tak špatné a hlavně se mi už nechtělo chodit jinam. Vzal jsem ho ven a trochu ho projel, vypadalo docela zachovale a pomyslel jsem si, že když na něm trochu zapracuju, mohlo by být dobré.
Takže jsem ho vzal, stálo stejně jako Gabčino 130 dolarů. Jakmile jsme dojeli domů (já jel na kole, Gabča poprvé řídila naše Volvo), zjistili jsme, že jsme tam zapomněli zámek, takže jsme se tam projeli ještě jednou :-)
Jak jsem už psal, celý týden bylo nádherně a krom malé bouřky v pátek to vypadalo na krásný víkend. Rozhodli jsme se tedy vyrazit na nějaký cyklovýlet do okolí. Gabča se v práci bavila s kolegou Davidem a ten jí doporučil nedaleké Homer Lake. Jde o rezervaci kolem menšího jezera. Od Urbany je asi 15 mil (24 km) jihovýchodním směrem.
V něděli kolem jedné jsme byli sbalení a vyrazili. Cesta tam byla fajn, jelo se rychle a příjemně nám to ubíhalo. Kolem samá rovina a tak i na horském kole to šlapalo skoro samo. Až cestou zpátky jsme zjistili, že nám foukal vítr do zad a do Urbany to bylo znatelně těžší :-)
Cesta vedla mezi poli, všude spousta farem. Celkem hodně lidí na nás mávalo, řidiči v autech i farmáři kolem cesty. Asi se tu cyklisti moc nevidí. A nebo si říkali, jací jsme chudáci, že musíme jezdit na kole a nemáme ani na auto :-) Za hodinu a čtvrt jsme dojeli k jezeru, našli si volnou lavičku a užívali si krásného počasí na břehu. Kolem byla spousta rodinek, buď rybařících nebo grilujících. Na kolech nebo pěšky nikdo, všichni poctivě autem :-)
Objeli jsme si jezero, nafotili pár fotek a vyrazili zpátky. Dokonce jsme potkali dvoje cyklisty. Jednu rodinu nedaleko jezera, vypadali že bydlí na jedné z farem a jedou z návštěvy sousedů. A pak jednu namakanou holku na silničním kole, prvně nás minule v protisměru a asi za 20 minut nás předjela. Vypadala, že trénuje na nějaký závod, soudě podle nasazení, se kterým jela.
Doma jsme zjistili, že jsme se pořádně spálili, ruce, nohy i čelo, takže jsem rovnou vyrazili do obchodu pro krém po opalování i na opalování. Kdo by to řekl, že se 18. března takhle zřídíme :-)
Výlet se nám moc líbil a rozdhoně nebyl náš poslední. Máme tipy na další destinace v okolí, tak už se moc těšíme. Jen to musíme stihnout dřív, než začne místní léto, které prý bývá obzvláště horké.
 |
| Na kole či na oslu? |
Žádné komentáře:
Okomentovat