Biljana tady na univezitě na 4 měsíce prováděla výzkum (v Norsku učí na vysoké škole pedagogické) a když už tu byla, rozhodla se zapsat na lekce westernového ježdění na koni. Doma v Norsku se o koně hodně zajímá a jednoho i vlastní, spolu s oslem :-) Náhoda tomu chtěla, že se Biljana na lekce zapsala do stejné stáje jako chodíme my s Gabčou. No a ještě větší náhoda byla, že apartmán měla nedaleko nás a potřebovala do stáje na každou hodinu dojet. Jelikož neměla auto, Meg nás poprosila, jestli bysme s ní nechtěli mívat hodiny a pokaždé ji svézt. Samo s sebou jsme souhlasili a srkze lásku ke koním se hodně rychle skamarádili a začali se navštěvovat i mimo lekce. 4 měsíce utekly jako voda a ona se i se synem chystala zpět, byla ale tak hodná, že nás pozvala k nim domů do Norska, až budeme mít někdy cestu kolem. No a my letos v září tu cestu "kolem" měli :-)
Takže to je v zkratce důvod naší návštěvy Norska. A co že jsme tam celou dobu dělali? Biljana bydlí na norském venkově, v kraji Vestfold, cestovali jsme tak po nedalekém okolí (oblast na jihovýchod od Osla). No a samozřejmě jsme byli hodně kolem koní :-)
V sobotu jsme šli na prohlídku města Tønsberg, s Thomasem a jeho nevlastním bratrem Ferdinandem. Jde to nejstarší město v Norsku, s pěknou historickou částí, ruinami hradu na kopci a malým přístavam na břehu moře. Večer jsme se jeli s Biljanou podívat na farmu, kde má ustájeného svého koně a Thomas jeho osla. Gabča si i trochu zajezdila :-) V neděli jsme víceméně jen odpočívali a odpoledne šli na farmu za jejím koněm.
 |
| Mapa našich výletů po Norsku |
V pondělí už se ale rozjelo cestování a poznávání Norska (pro představu přibližná trasa na Google Maps). Biljana i Thomas měli ten týden podzimní prázdniny a tak naplánovali výlet do horského parku Jotunheimen. Odpoledne jsme vyrazili a za 5 hodin cesty na sever dorazili do místa našeho ubytování. V městečku Beitostølen Biljana zamluvila pěknou horskou chatu. Na úterý byla zamluvena celodenní vyjížďka na koních, v horách. Bylo to úžasné, dostali jsme krásné koně, bezvadně vycvičené, poslouchali nás na slovo. Jeli jsme s průvodcem, celkem 5 lidí (a 5 koní :-) Zhruba po třech hodinách jsme zastavili a dali si svačinu, u horského jezera, průvodce Joe rozdělal oheň, uvařil kafe a za půl hodiny už jsme zase byli v sedle a vyrazili zpět. Kolem čtvrté jsme vraceli koně, nadšení celým výletem a se zadkem příjemně otlačeným :-)
Ve středu ráno jsme vyrazili na naplánovanou horskou túru - část výšlapu na Bessegen. Cíl naší cesty byl sice v mracích (cca 1700 metrů nad mořem), ale ani to nás neodradilo. Začínali jsme v nějakých 1200 metrech, čekalo nás tedy pár hodin pěkného výšlapu. Docela jsme se zapotili, hledat cestu v mlze, kdy nebylo vidět dál jak 5 metrů nebyl žádný med, ale Biljana i Thomas jsou zkušení horalové a v pořádku nás dovedli na zvolený vrchol i zpět.
Tady si neodpustím malou odbočku. Norové jsou (mimo jiné) celkem známí svou zálibou v těžkých horských výletech a extrémních pochodem. A neváhají na ně brát i své malé děti, aby si už odmala zvykaly a trénovaly. Troufnu si tvrdit, že s Gabčou nejsme úplní slaboši, když nás ale Biljana den předem přípravovala na výšlap, měl jsme trochu strach z toho, co přijde. Když vám někdo povídá, jak je občas potřeba přebrodit řeku, kdy si člověk musí sundat boty i kalhoty a když uklouzne, už ho nikdy nenajdou, abysme si tedy vzali extra vlněné ponožky na to brodění, abysme neuklouzli... Že když šli před pár lety Bessegen (Thomasovi bylo tak 12), že místy je stezka na hřebenu skály jen pár metrů široká, na jedné straně 1000 metrů sráz, na druhé 800 a člověk musí být opatrný... Přiznám se, že jsem měl nahnáno. Nakonec to ale nebylo naštěstí tak zlé, jedom v jedné části byly na skále řetězy, aby se člověk dostal dál :-)
Jelikož jsme ve středu kvůli mlze nic moc neviděli, ve čtvrtek jsme trochu změnili plán a nejeli hned ráno zpět, ale vyrazili jsme ještě na malou vycházku kolem jezera, kde Biljana byla loni v létě. Bylo krásné slunečné počasí a tak jsme si konečně mohli hory užít v jejich celé kráse. V pátek už jsme zase byli zpět u Biljany doma a jeli jsme se podívat k moři, do místa zvaného Konec Světa (Verdens Ende). V létě je tam prý bezvadné koupání, v září už ale byla voda celkem studená :-)
V sobotu jsme jeli navštívit univerzitu kde učí Biljana (Høgskolen i Buskerud og Vestfold) a taky nedaleké vikingské pohřebiště. Večer jsme pak jeli sledovat místní klusácké závody. Biljanin přítel Terje je velký fanoušek a ví o závodech všechno možné, včetně strategie a sázení, celé to s nadšením prožíval, takže to byla velká zábava :-)
Tím ale taky bohužel končila naše dovolená, v neděli jsme už odlétali zpět do USA. Se všemi jsme se rozloučili a slíbili, že příští léto zase přijedeme, Biljana se svými známými plánují vícedenní výlet do hor, jak jinak než na koních, to by byla panečku parádní dovolená :-) Mějte se hezky, nakonec pár fotek z krásného Norska.
 |
| Fotky z Norska / Photos from Norway |
Nedherny zazitek. Mjte se krasne. Jirka
OdpovědětVymazat