Rodiče v USA #1 - St. Louis, Niagarské vodopády, Chicago

Tak konečně jsme se dotlačili a jdeme psát o návštěvě mých rodičů a Kláry v USA, víc než měsíc od jejich návratu zpět do ČR :-)

Rodina přijela 10. dubna, jel jsem je vyzdednout do Chicaga. Byli po více než 20 hodinách na cestě unavení, ale jinak v pořádku a vše skvěle zvládli, včetně imigračního a celního na americké straně. Dostali den na odpočnutí a v sobotu ráno jsme vyrazili na první výlet směr St. Louis.

V sobotu jsme měli v plánu návštěvu oblouku (Arch) a jeho rozhledny ve výšce nějakých 200 metrů. Atrakce byla celkem vytížená, takže jsme museli asi hodinu čekat, než na nás vyjde řada v lanovce na vrchol rozhledny. V neděli jsme šli na hokejový zápas NHL, St. Louis Blues proti Detroit Red Wings. Sice to byl poslední zápas sezóny, takže se oba týmy viditelně trochu šetřily, ale i tak bezvadná podívaná, více na fotkách.

Další týden jsme víceméně jen odpočívali a chodili po městě, další víkend byly Velikonoce, takže jsme žádné dlouhé výlety naplánované neměli. Zajeli jsme se tak aspoň podívat na jeden den do Springfieldu, kde velkou část svého života strávil Abraham Lincoln, než byl v roce 1860 zvolen prezidentem. Navštívili jsme i vesničku New Salem, ve které prožil část svého dětství a ranné dospělosti.

Mapa cesty na Niagáry a zpět

Po klidném strávení Velikonoc, včetně návštěvy amerického katolického kostela, jsme už ale měli naplánovaný hlavní výlet: cestu na Niagarské vodopády (trasa celé cesty na Google Maps). V úterý odpoledne jsem vyrazili a za 6 hodin se přesunuli do blízkosti města Dayton, Ohio. Ve středu jsem totiž měli naplánovanou celodenní prohlídku leteckého muzea. Táta je velký fanda techniky a druhé světové války a my s Gabčou jsme minule nestihli celé muzeum, kvůli "pozdnímu" příjezdu až kolem poledne. Tentokrát jsme to nepodcenili a už v devět ráno byli u muzea. V půl páté jsme dokončili celodenní túru muzeem a vyrazili směr severovýchod. Zhruba dvě hodiny od Buffala jsme měli objednané ubytování, málem jsme ale dojeli do úplně jiného města. Kdo by tušil, ze Warren je jeden v Ohiu a druhý asi 150 mil vedle v Pensylvánii :-) Naštěstí jsme na to ale všas přišli a zamířili do správného města, kam jsme ale dorazili až půl hodiny po půlnoci :-)

Druhý den už jsme se těšili na hlavní cíl naší cesty. Kolem jedenácté jsme dojeli na americkou stranu Niagarských vodopádů. Sice už jsme zde s Gabčou byli, ale to nám vůbec nevadilo. Před dvěma lety jsme totiž vynechali kanadskou část, protože bychom potřebovali tutistická víza do Kanady. Tentokrát jsme si to ale nenechali díky zručení víz pro ČR ujít. Pohled na vodopády z kanadské strany je neskutečně krásnější a majestátnější než z té americké. Sami uvidíte na fotkách. Pěšky jsme přešli přes Rainbow Bridge (Duhový most) na kanadskou stranu a došli až na samou hranu Horsehoe Falls ("vodopády ve tvaru podkovy" - kanadský název Niagarských vodopádů, podle jejich tvaru). Na kanadské straně jsme nakoupili spoustu kanadských suvenýrů - losa, bobra (oba jsou oficiálním symbolem Kanady) a samozřejmě i javorový sirup :-)

Při návratu do USA jsme se trochu zapotili, imigrační úředník chtěl krom obvyklých vízových formulářů vidět i moji EAD kartu - abych prokázal, že můžu legálně pracovat v USA. Tu jsem s sebou samozřejmě neměl (nikam ji nenosím, abych ji neztratil), nakonec mě ale zpět do USA pustil a jen mi poradil, abych si ji příště vzal s sebou, až budu opouštět USA a chtít se vrátit zpět.

Po návratu pro auto, zaparkované na americké straně, jsme opět přejeli do Kanady, protože to byla kratší cesta než objíždět celé jezero Erie spodem. Doufali jsme, že další den mě do USA opět pustí i bez karty :-) Hotel jsme totiž měli zamluvený u města Chatham-Kent, sice nedaleko Detroitu, ale stále ještě na kanadské straně. Risk naštěstí vyšel, úředník se tektokrát na kartu vůbec neptal.

To už byl v pátek a my se po dopoledním přejezdu hranic zpět do USA blížili k Michiganskému jezeru. Na páteční odpoledne jsem měli v plánu státní park Warren Sand Dunes přímo na jihovýchodním břehu jezera. Hlavní atrakcí jsou dlouhé písečné pláže a několik desítek metrů vysoké písečné duny. Na tu nejvyšší jsme si vyšplhali a pak se kutáleli dolů :-)

Poslední zastávkou naší pouti bylo Chicago, na které jsem měli celou sobotu. Prvně jsme si vyšlápli (výtahem samozřejmě) na Hancock Tower, druhý nejvyšší mrakodrap ve městě, s vyhlídkou v 94. patře. Poté jsme zamířili do Millenium parku, vyfotili jsme se mnohokrát a na různé způsoby u kovové "fazole" a prošli se kolem jezera.

Poslední aktrakcí, kterou jsem navštívili ve větrném městě, byla projíďka lodí - prohlídka architektury v centru města. V Chicagu působilo a působí mnoho světoznámých architektů (o kterých nikdo z nás pochopitelně nikdy předtím neslyšel :-) a průvodce dokázal takřka nemožné, i obyčejným laikům přiblížil příběhy, které vedly k postavení nejvýznamějších Chicagských mrakodrapů.

Po pěti dnech strávených na cestách jsme se vrátili zpět do úrodných kukuřičných lánů uprostřed Illinois. Jelikož se nám příspěvek už pěkně natáhl, zbytek našich zážitků (distilerku, korvety a koně) si necháme na příště. Hezký zbytek víkendu :-)

Pár fotek :-)