V pondělí byl národní svátek, Labor Day, tak jsme toho využili a naplánovali setkání s Lenkou a Martinem, kteří jsou momentálně v DC. Na konci září se vrací do Čech, tak jsem se s nimi ještě chtěli vidět, než odjedou. V pátek jsem vyrazili něco po poledni a za deset hodin byli na místě, s časovým rozdílem nám to vyšlo skoro k půlnoci východního času.
Měli jsme zamluvenou chatu v Canaan Valley, státním parku v Západní Virginii. Volba padla na tento park, protože leží mezi Illinois a DC a jako vhodné výletní místo mi ho doporučil jeden spoluhráč z volejbalu, který tam před pár lety žil. A bylo to doporučení nadmíru dobré.
Stát západní Virginie má motto "Wild and wonderful", divoká a nádherná a z toho, co jsme měli možnost vidět, to není vůbec daleko od pravdy. Spousta lesů, kopců, klikaté cesty plné zatáček, domy rozeseté po kopcích na samotách... Krajina nám hodně přípomínala Beskydy či Šumavu, ostatně budete moci sami posoudit podle fotek.
Jak jsem již psal, dorazili jsme v pátek pozdě v noci, Lenka s Martinem navařili spoustu českých jídel, tak jsme si hned dali škvarky, chleba se sádlem, výpečky, štrůdl a podobně. Kolem jedné v noci dojeli ještě Marta s Lukášem, Lenky a Martina kamarádi z DC, které jsme zatím neznali. Pracují také ve výzkumném ústavu, dělají nějaké chemické rozbory pro různé potravinářské firmy. Byli moc fajn a tak jsme byli rádi, že jsme měli příležitost je poznat. V DC budou ještě rok, tak třeba se s nimi ještě někdy uvidíme.
Sobotní ráno bylo opět ve znamení jídla, Martin s Lenkou připravili vynikající snídani, a tak to v celé chatě úžasně vonělo. Kolem desáté jsme vyrazili na výlet, naplánovali jsme si pěší tůru do nedalekého ski resortu, výjezd lanovkou a pak stezkou zpět dolů a nazpátek k chatě. Celkem nám to zabralo asi 4 hodiny a cítili jsme se pěkně unaveně. Ale hecli jsme se a po malém občerstvení sedli do auta a jeli se ještě podívat do nedalekého státního parku Blackwater Falls. Jmenuje se podle řeky a vodopádech, kde teče tmavě hnědá voda. Je to prý způsobeno látkami z rostlin rostoucích kolem řeky. Pak jsme se stavili v malém městečku Davis na zmrzlinu, která byla naprosto úžasná. Zbytek dne jsme pak strávili u bazénu, který se nacházel v areálu chat.
V neděli ráno museli Marta s Lukášem zpět do DC, měli domluvený sraz se setřenicí z Chicaga, a tak jsme v chatě zůstali jen 4. Před polednem začalo pršet, tak jsem jen relaxovali a kromě minigolfu nic moc velkého nepodnikali. Odpoledne se počasí umoudřilo, takže jsme vyrazili zase na zmrzlinu a zase k bazénu :-)
Pondělní ráno bylo tu a ani jsme se nenadáli a museli jsme balit a vyrazit pomalu zpět. Rozloučili jsme se s Martinem a Lenkou, po ročním pobytu se budou stěhovat zpět do Brna. Nás čekalo opět zhruba 10 hodin v autě, cesta ale utekla daleko rychleji než v pátek. Na západě Ohia nás chytla neskutečná průtrž mračen, z ničeho nic začalo pršet tak vydatně, že na dálnici nebylo vidět na deset metrů, tak jsme asi půl hodiny museli jet krokem. Nastěstí se všichni řidiči kolem chovali taky rozumně, takže se to obešlo bez komplikací a po znovuvysvitnutí slunce jsme v klidu mohli pokračovat dále standardní rychlostí.
Jo, zapomněl jsem znímit, v srpnu jsme začali s Gabčou chodit na koně, ona ke svému anglickému ježdění ještě přidala westernové, a jelikož se mi vyjížďka na koních v Yellowstonu náramně líbila, začal jsem na western chodit s Gabčou. Na konci najdete pár fotek s koňmi, na kterých jezdíme. Zatím mě to hrozně baví, ještě jsem naštěstí ani jednou nespadl :-)
Za necelé dva týdny nás čeká další setkání s místními Čechy a pak pravděpodobný výlet s Gabčinými kolegy do nedalekého parku, takže snad budeme mít zase brzo o čem psát. Mějte se pěkně a někdy zase na viděnou :-)
 |
| Fotky ze Západní Virginie a koníci |
Žádné komentáře:
Okomentovat